Štítek: Adéla Vosičková

Tanec v mnoha podobách na jevišti i v otevřených lekcích pro veřejnost

Nová sezona v divadle PONEC

PONEC – divadlo pro tanec v září vstoupí do jubilejního roku. Aktuální 25. výročí svého založení oslaví programem ozdobeným několika světovými a českými premiérami, programem plným událostí pro všechny milovníky současného tance. Zahájení nové sezony ve dnech 5. až 16. září reflektuje bohatost programové nabídky aktivit divadla PONEC od dětí až po seniory.

Novou sezonu v divadle PONEC otevře 5. září ve 20.00 a 6. září už v 18.00 Orchestr BERG a Eli a kol. premiérou hudebně-taneční inscenace Stále stejný příběh. Autorky, choreografka Mirka Eliášová a hudební skladatelka Jana Vöröšová, se inspirovaly dávnou inuitskou legendou. Hlavním tématem jsou člověk a příroda, a proto se v inscenaci přednostně využívají „recykláty“. Druhou zářijovou tuzemskou premiérou bude 30. září triptych Together Alone ukrajinské umělkyně Yany Reutové, který už má za sebou úspěšné uvedení na Kilowatt festivalu v italské Cortoně.

„Přijďte tančit!“ zní z PONCE lákavá výzva. Hned 11. září se rozjedou pravidelné taneční dílny pro teenagery pod vedením zkušených lektorů – Současný tanec pro teens. A ve dnech následujících pak dostanou prostor další otevřené lekce pro veřejnost: Dance Well – ozdravná síla tance pro všechny, bez ohledu na věk a pohybové omezení, lekce jsou vhodné nejen pro lidi, kterým do života vstoupila Parkinsonova choroba; Pohybově-hlasové dílny pro starší a seniory; Contemporary dance pro každého, kdo se nebojí vyzkoušet něco nového; Dílny pro děti vedené umělci z Ukrajiny a Tanec školám.

Součástí zahájení sezony je například také Neényi – smyslové představení pro batolata, rodiče, prarodiče i nerodiče v podání spolku Ostružina, které v repertoáru reprezentuje aktivitu přístupnou již těm nejmenším. PONEC je pravidelně součástí větších komunitních akcí. V zahajovacím programu jsou proto zařazeny také  taneční události v Krenovce v rámci oblíbené sousedské slavnosti Zažít město jinak – Stories Věry Ondrašíkové a PRIMA session Viktora Černického.

Atraktivními tituly je naplněn i další zářijový program. Nechybí četnými cenami ověnčená audiovizuální inscenace Věry Ondrašíkové & Kolektivu s názvem GUIDE. Ani performance-dialog Zero etc., která je vhodná pro děti od osmi let a tentokrát bude doplněná hernou Cécile Da Costy, či dvě představení F*cking Beautiful Spring. Inscenace kolektivu Spitfire Company je inspirována nekonečným posloucháním oratoria El Niňo amerického skladatele Johna Adamse, rapových veršů Kae Tempest a hudebního rituálu skupiny Shortparis z petrohradského undergroundu.

Foto: Adéla Vosičková, Vojtěch Brtnický, Adam Mráček

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Fotografická výstava ve znamení dřevotřísky a rodinných klanů

Na výstavě se můžete vyfotografovat i vy! Fotografická soutěž byla anonymní, i přes to ji dost ovládly rodinné klany.

Dlouho očekávaná velká výstava českých divadelních fotografií v pražském Obecním domě byla zahájena vernisáží. Jaké dojmy má její návštěvník? Tak trochu rozporuplné…

Výstava „Česká divadelní fotografie 1859–2017“ nabízí rovněž bohatý doprovodný program a u její příležitosti vyšla i stejnojmenná kniha. Expozici složenou nejen z fotografií si můžete prohlédnout do 24. června 2018.


Historický exkurs

Vlastní výstavu tvoří dva velké sálové prostory. V tom prvním je samotná historická výstava fotografií z divadel, ale rovněž doplňujících malířských portrétů, divadelních plakátů a tiskovin.

Je velmi diskutabilní, zda se do secesních prostor Obecního domu hodí  téměř brutalistická výstavní expozice postavená na drsné dřevotřísce jako dominujícím materiálu?


V secesním sále plném dřevotřísky

Jinak se dá říci, že je výstava historickým exkursem do obrazových dějin českého divadla. Škoda, že například v sekci divadelních plakátů nezbylo místo na díla grafické rodiny Bromových pro tehdejší pražské Divadlo Jiřího Wolkera (nyní Divadlo v Dlouhé). Mezi historickými divadelními tiskovinami by měl mít své nezastupitelné místo i uznávaný časopis Repertoár malé scény.

Součástí expozice jsou i divadelní plakáty

Pokud budeme mít na zřeteli samotnou divadelní fotografii, tak je nesporným vrcholem této části expozice psychologický portrét herce Ilji Racka od Ester Havlové.

Závěrem – úplně v čele celé místnosti – završuje tuto část výstavy pro návštěvníky interaktivní možnost portrétování se. Problém je v tom, že onen velký prostor – kromě reflektorů – v ničem neevokuje divadlo jako takové. Pouhá „banální“ křesla. Žádný náznak kulis, prostředí šaten či zákulisí… Prostě, absolutně NIC, co by návštěvníkovi výstavu a potažmo divadlo evokovalo!

Fotografie z pantomimického představení Etudy, Divadlo Na zábradlí (Režie: Ladislav Fialka, Scénografie: Boris Soukup). Foto: Jaroslav Krejčí, 1960, Fotografický fond

Při slavnostním zahájení byli ve středu 9. května v rámci vernisáže velké výstavy českých divadelních fotografií oznámeni rovněž laureáti soutěže „Přehlídka divadelní fotografie“. Oceněnými fotografy na prvních pozicích jsou Jakub Hrab, Adéla Vosičková a Jiří Drbohlav. Do soutěže se přihlásilo 121 tvůrců s 1 348 fotografiemi z let 2015–2017.


Vítězná díla fotosoutěže již nebyla v dřevotřískovém hávu

Oceněné snímky zcela určitě zaujaly. Určitě nejen členy poroty a rodinné příslušníky oceněných. To absolutně bez diskuse. Ale…

Avšak celé expozici vévodí letos neoceněná díla Viktora Kronbauera – uprostřed sálu. Ačkoli – jak předseda poroty velmi uznávaný divadelní fotograf Josef Ptáček zdůraznil – že hodnocení bylo striktně anonymní, můžeme tu vidět fotografie Josefíny Rašilovové, která fotografuje svou maminku Vandu Hybnerovou. A vítěznou cenu si odnáší Jakub Hrab za fotografii z divadla Archa. Jehož zakladatelem a současným ředitelem je Ondřej Hrab! Jistě nikoli náhodné shody jmen… 

První cena Kategorie – Inscenace/divadelně-performativní projekt – JAKUB HRAB (Obyčejní lidé, Divadlo Archa)

Mezi vystavenými díly jsem citelně postrádal díla z objektivů Petra Našice, Michala Hančovského či Pavla Štolla. Ta jména zcela jistě patří k trvalým pilířům české divadelní fotografie. Zvláště Štoll je jejím žijícím klasikem.

I přes drobné výhrady stojí výstava v pražském Obecním domě za vidění. Návštěvník by si z ní měl udělat svůj fotografický obrázek. A to nejen před reflektory v tom banálním křesle.

Foto: archiv, Jaroslav Krejčí, Jakub Hrab a Luděk Neužil

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN