Magdaléna Hniličková a František Kopecký

Třetí pár Roztančeného divadla

Představujeme Vám třetí soutěžní pár III. mladoboleslavského ročníku projektu Roztančené divadlo aneb Když herci tančí, který tvoří herečka Magdaléna Hniličková a tanečník František Kopecký. Tomuto páru byly na tiskové konferenci vylosovány vídeňský Valčík a afroamerický Jive.

Podívejte se na sestřih z tréninků tohoto páru, který slouží jako podklad pro tipovací soutěž – anketa je spuštěna na webu www.roztancenedivadlo.cz

30. 11. 2018 proběhne galavečer v  Městském divadle Mladá Boleslav

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Cha-cha Terezy Řípové a Radka Valenty

Druhý pár „Roztančeného divadla“

Roztančené divadlo MDMB III. ročník

Představujeme Vám druhý soutěžní pár III. mladoboleslavského ročníku projektu Roztančené divadlo aneb Když herci tančí, který tvoří herec Radek Valenta a tanečnice Tereza Řípová. Tomuto páru byly na tiskové konferenci vylosovány temperamentní Tango a kubánská Cha-cha.

Podívejte se na sestřih z tréninků tohoto páru, který slouží jako podklad pro tipovací soutěž.

Anketa je spuštěna na webu www.roztancenedivadlo.cz .

30. 11. 2018 proběhne finálový galavečer  v Městském divadle Mladá Boleslav

Adéla Zdobinská

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival současného slovenského tance „HYBAJ HO!“ rozjuchá ALTU

Na festivalu se v pražském holešovickém studiu ALTA představí i Eva Urbanová!

PROGRAM: 
ČTVRTEK 25.10.

18:30 / Eva Urbanová: Una Dua + Tomáš Janypka: Nové sady

Dvě sóla nejmladší generace slovenských tvůrců.

19:30 / Mária Danadová, Monika Kováčová: Stopy v paměti

Inscenace vychází z osobní zkušenosti tvůrkyň, jejichž bratrům byla diagnostikovaná paranoidní schizofrenie.

20:30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Eye Candy

Sladká tečka dne: smyslová jednohubka inspirovaná lepkavými bonbóny, požitkářstvím a konzumností.

******************************

 PÁTEK 26.10.

18:30 / Yuri Korec & Co.: d-BODY-m

Prostor pro paměť těla. Dvě těla na jednom místě, odděleně a spolu. Paměť těla. Dvě těla, odděleně a spolu.

19:30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Tropical Escape

Potřeštěný výbuch kreativity, který s nádechem lechtivé exotiky analyzuje sprosté představy a suverénně překračuje hranice myslitelného tabu.

21:00 / Charmsove deti (koncert)

Slovensko-ukrajinské volné hudební seskupení Charmsove deti zahraje spontánní mix punku, rocku, rapu a básní.
******************************
SOBOTA 27.10.

15:00 / Jak řídit umění? (Diskuze)

Marek Adamov, Petra Fornayová, Zuzana Ivašková a Zuzana Šajgalíkova nabídnou různé pohledy na fungování nezávislé kultury – pohled manažera prostoru, umělkyně na volné noze a zástupkyně samosprávy. Moderují Lída Vacková a David Mírek.

18:00 / Lucia Holinová: Watch Now

Autorské představení s živým hudebním doprovodem reaguje na aktuální témata sledování, sbírání informací a manipulace záznamů.

19:00 / Suvenýr (autorský projekt Nástupišťa 1-12)

Živá intermediální instalace propojující zvukové, vizuální a performativní formy umění s poezií a architekturou.

20:00 / Milan Tomášik: Sólo 2016

Sólo 2016 je osobní a zároveň univerzální výpovědí tanečníka, který skrze různé emocionální stavy hovoří o světě na druhé straně černé kostky; o intimitě, smutku, důvěře, naději, kráse a o teroru.

21:00 / Hallogenerator (koncert)

Hallogenerator je multimediální elektro sága nešťastného party robota z budoucnosti.
******************************
NEDĚLE 28.10.

12:00 – 17:00 / Konec punku v Česku: Operace Alta-Mira

Společenské a diskusní setkání o začátcích profesionální československé nezávislé divadelní scény v 90. letech minulého století.

18:00 / Anna Sedlačková a kol.: Stories of Be-coming (Pátrání po prvním pohybu)

Trojice autorek starší generace hledá prostřednictvím tance, hlasu, slova a vědeckých informací struktury a vztahy, které v nás přetrvávají od početí po celý život.

19:00 / Saghar Hosseinpour, Eva Priečková: Earthworms are Crossing the Road

Dva příběhy ze dvou různých kulturních prostředí vyprávěné dvěma odlišnými jazyky. Hledání překladu a porozumění beze slov.

19:30 / Debris Company: WOW! (Slepá mapa světa)

Spektakulární multimediální performance oceňovaného souboru o nejistotách dnešního i budoucího světa.

 

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ANALOG na Jatkách

Berlínský cirkusový soubor Analog se v listopadu vrací na Jatka78

Jatka78 v listopadu uvedou prvotřídní show na pomezí hudby a nového cirkusu

Do  Pražské tržnice se v listopadu vrací mezinárodní soubor Analog, který předvede mix nového cirkusu a hudebního vystoupení. “Finale” je nabité odvážnými akrobatickými čísly, stejně tak jako humorem a skvělou živou hudbou. Představení „Finale“ vznikalo ve spolupráci s Cirkem La Putyka a intenzivně se zkoušelo v únoru 2018 na Jatkách78.

Mezinárodní cirkusový soubor Analog na Jatkách78 vystoupí již počtvrté. Před dvěma lety zde uvedl stejnojmennou inscenaci. Aktuální show však kromě výrazné změny v obsazení nabídne i nová akrobatická čísla a novou hudbu. Premiéra „Finale“ se uskutečnila 15. 3. 2018 v berlínském divadle Chamäleon. Její zkoušení probíhalo na Jatkách78 pod kreativním vedením Rosti Nováka ml.

Finale“ je velmi netradiční podívanou, která kombinuje hudební a novocirkusové vystoupení. Osm přátel, mezi nimi špičkoví akrobaté a hudebníci, se setkává, aby předvedlo ty nejlepší kousky, z nichž každý je hoden skutečného grand finále. Show plnou akrobacie doprovází sametový hlas zpěvačky Eny Wild a dynamické bubnování Lukase Thieleckeho. Diváci se stanou svědky jedinečné podívané inspirované undergroundovou hudební scénou, odvážnými filmovými kousky a tradičními i méně tradičními cirkusovými triky.

Analog: „FINALE“
6. – 10. 11. 2018, 19.30, JATKA78

Soubor Analog byl založen v roce 2013 Florianem Zumkehrem a Ethanem Law s cílem vytvářet autentické umění. Skutečné vztahy, vysoká technická úroveň a přímá interakce s publikem jsou tím, co se podílí na surovém divadelním zážitku. Analog žene kupředu touha vymanit se z života „profesionálního“ umělce ve prospěch snahy alespoň na chvíli ucítit přirozenou a mnohdy i bolestnou energii ulice. Florian i Ethan byli součástí širší skupiny umělců, která stála u začátku Jatek78. Florian s Ethanem pozvali do Prahy skupinu svých přátel z celého světa a připravili pro zkušební provoz Jatek78 v roce 2014 večer s názvem Analog. Tento večer tak založil soubor, který dnes úspěšně vystupuje po celém světě.

TRAILER KE ZHLÉDNUTÍ:

 

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bubnujte s EPRAHIM GOLDIN

Chcete si zabubnovat s pravými africkými bubeníky? A to přímo v Praze? Tak v listopadu budete mít šanci. Ale hlaste se již nyní. Neváhejte!

Srdečně vás zveme na workshop bubnování s Ephraim Goldin pro dospělé účastníky
 
Termín konání: 25.11.2018 od 17:30 – 19:30
Místo konání: DDM Praha 3 – objekt Ulity, Na Balkáně 17a, 130 00 Praha 3
Věk: 15-99 let
nebo na 222 990 330.

událost na FB:

https://www.facebook.com/events/242083439989123/

moc se těšíme

Monika a Ephraim
TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen prázdný Desfourský palác oživí mezinárodní festival  4+4 DNY V POHYBU

Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti, ale 23. ročník mezinárodního festivalu současného umění proběhne od 5. do 13. října 2018 i na dalších místech v Praze.

Více než 50 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu „Místa činu“, jehož tématem je „Princip neurčitosti“.

Divadelní program se odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Festival nabídne devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nebudou chybět ani site-specific performance, debaty na aktuální témata, videoart, umělecké knihkupectví, i stylově pojatý bar s DJs.

Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem Praha-Hranice“

Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti

Festival „4+4 dny v pohybu“ letos návštěvníkům zpřístupní prázdný Desfourský palác. Nabídne zde několik kurátorských výstav současného vizuálního umění, které spojí tématem „Princip neurčitosti“. Různým podobám neurčitosti se tak budou věnovat například kurátoři Tomáš Knoflíček a Libor Novotný v projektu „Neurčitost principu“. Nina Moravcová připravila s českými umělci expozici „Začalo to vzpomínkou“, Radek Váňa zaštítil výstavu „Stories Are Us“ a Ondřej Horák ve svém výstavním projektu „Praha-Hranice“ propojil výtvarné umělce s cizinci žijícími na našem území. Pavel Vančát představí výběr nejzajímavějších děl z výstavy „Startpoint“ – přehlídky evropských uměleckých škol. Zvláštní pozornost je letos věnována performativnímu umění. Návštěvníky čeká řada „uměleckých konfrontací“ speciálně zaměřených na setkání ve formátu 1 divák versus 1 performer.

Denisa Václavová, která stojí za celou akcí

„Budete si moci vyzkoušet, jaká je vaše percepce, jaký máte vztah k práci, jak vnímáte hmatem nebo sluchem či zda se dají zrychlovat částice,“ doplňuje organizátorka festivalu Denisa Václavová. S intimním setkáním performera a jednoho diváka nazvaným Tam, kam mě dovedou konečky prstů“ se představí libanonská umělkyně Tania El Khoury. Galerijní projekt nabídne možnost prožít „na vlastní kůži“ uprchlické příběhy. Ty mohou návštěvníci na sobě uchovat, nebo ze sebe smýt. Jedním z dalších projektů určených pro jednoho návštěvníka je videoinstalace Provinilé krajiny“ nizozemského divadelníka a výtvarnka Driese Verhoevena. Verhoeven zde tematizuje dostupnost informací, která z nás činí permanentní svědky složitých situací po celém světě.

Z improvizace Signe Becker Nová kůže“

Aktuální divadelní premiéry:

Divadelní a taneční program se letos odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Dramaturgie zahraničního programu bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa.

Letošní 23. ročník festivalu zahájí představení italského souboru Motus s názvem „MDLSX“, psychedelická onewoman show oceňované divadelní a filmové herečky Silvie Calderoni. Syrský tanečník a choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performanci „Přemístění o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti k návratu“. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci „History! History!! History!!!“ přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně dědečka autorky inscenace. Australská performerka Nicola Gunn v představení „Skladba pro člověka a magneťák“ kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Sugestivní pohybová instalace „LCorbeaux/Vrány“ odkazuje k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen. Performativní instalace Juliana Hetzela „Automatický odstřelovač“ ironicky osciluje mezi dvěma vzdálenými póly – uměním a válkou. Úlevu všem, kdo se potřebují zastavit, nadechnout a svůj život vymanit z veřejné kontroly, přinese inscenace „HELLO USELESS, FORWARD AND FRIENDS“ v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. Bude uveden také scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker nazvaný „Nová kůže“, film „Tvoření spravedlnosti“ vyprávějící příběh sedmi vězňů, nebo sólová performance Manuela Roquea „bang bang“ na téma překonávání sebe sama, plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování.

Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty

Nebudou chybět ani nová představení českých tvůrců: „Alkoholy“ 1.–9. díl souboru „Wariot Ideal“, „Inter-mission“ divadelního spolku Secondhand Women, site-specific performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové nazvaná „Plačky nad příliš dlouhým životem“ a premiéra Jana Mocka „Fatherland“.

Autoři jednotlivých projektů, tentokrát živě

Program pro rodiny s dětmi s profesorem Křečkem

Platforma Máš umělecké střevo? opět připravila pro školy a dětské návštěvníky bohatý doprovodný program. Pod názvem Podivuhodná historie umění s profesorem Křečkem se skrývá každodenní vzdělávací program orientovaný na minulost i přítomnost výtvarného umění a téma sběratelství. Součástí ateliéru budou krátké animované filmy. Během festivalových víkendů se pak promění některé historické místnosti Desfourského paláce v rodinné výtvarné dílny pro děti od 4 let, o jejichž podobu se postará výtvarník Kakalík. V sobotu 6. října se bude konat „Pamětˇ národa night“, kde bude možnost seznámit se s nejzajímavějšími „Příběhy našich sousedů”, které vytvořili žáci základních škol prostřednictvím rozhovorů s pamětníky.

 Debaty, konference, křest časopisu Fotograf a narozeniny ArtMap

V rámci doprovodného programu festivalu proběhne 9. října konference „Procesy pokroku“, která si klade za cíl zlepšit spolupráci měst a místních komunit. 5. října proběhne křest nového čísla časopisu Fotograf na téma „Ne – práce“. 8. října se uskuteční diskuze „Blokuje vás bloková výjimka?“, která se zaměří na změny v metodice grantových řízení s ohledem na institut blokové výjimky. 9. října se bude diskutovat o komunitních projektech a jejich významu pro obce a města. Konference „Západ není západ“, která se uskuteční 11. října, přinese vhled do našich vztahů k západnímu umění. Večer pak ArtMap oslaví své desáté narozeniny. V pátek 12. října se pod názvem „Dobrá praxe“ uskuteční burza zkušeností dramaturgů městských galerií. Týž den čeká návštěvníky večírek Katedry fotografie FAMU „Velmi dobře“. Poslední festivalový den nabídne prezentaci nového časopisu ArteActa a diskuzi nad téma „Co je to umělecký význam?“. Večer proběhne oslava 10 let od založení online portálu Artalk. I v letošním roce je pro umělecké profesionály připravena festivalová škola Arts managementu.

Kompletní program najdete na www.ctyridny.cz.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 Zeptali jsme se:

Jana Mocka, který je autorem inscenace „Fatherland“ (uvede divadlo Archa), jež se zamýšlí nad dědičností, podobností v rodině  a nad tím, zda se dá naše budoucnost vyčíst z tváře rodiče  

 Jaká je hlavní myšlenka „Fatherlandu“?

Jan Mocek: V tomto představení se potkám na jevišti se svým otcem, který se jmenuje stejně jako já, tedy Jan Mocek. Já už jsem vlastně v rodině čtvrtý tohoto jména. A nejen to, že máme stejná jména, ale ještě navíc stejně vypadáme.  Tato situace,  kdy se setkávám s tátou,  který je o 34 let starší (nyní mu je 65 let), mi vlastně slouží ke hře na budoucnost,  využiji tu naši  podobnost.  Budu se vztahovat k budoucnosti, tedy k roku 2052. Jde o to, zkusit si představit, jak budu vypadat, jak budu mysl et a jaký bude svět za 34 let.  A to není zas tak vzdálená budoucnost.“

Bojíte se té budoucnosti?

Jan Mocek: Neřekl bych, že se bojím. Důležité je, že jsme  si zakázali v tomto představení slovo utopie a dystopie. Stav, kdy  lidé přemýšlí o budoucnosti tím způsobem, že vnímají nějakou katastrofu, ať už ekologickou nebo sociální, je ve společnosti častý. My se snažíme  naopak ztvárnit co  nejpřesnější představu o pravděpodobné budoucnosti“.

Souhlasíte s tím, že děti přejímají geny, jdeme vlastně ve  stopách  svých předků a  v podstatě  tušíme, co se stane?

Jan Mocek: Docela dlouho jsem se s tátou bavil, což doporučuji každému dítěti a rodiči, je to vcelku  psychoanalytický moment, byla to asi nejintimnější konverzace, kterou jsme spolu kdy měli. Během tohoto dvouhodinového rozhovoru jsem viděl, co je biologie, co je ovlivněné dobou, sociálním cítěním, pocity vnímání sebe ve společnosti atd.  Bylo to hrozně  stejné, jako přes kopírák. Jakmile jsme se bavili třeba o tom,  jaké jsou naše vyhlídky v práci, tak se začalo promítat, jak se změnila doba a společnost. Čím jsem starší, tím více v sobě mého tátu vidím.  Různě jsem si pročítal, jak všechno  biologicky probíhá, myslím, že asi 50  procent genů jsem viděl sám na sobě a  z toho zřejmě  není úniku. Nějací jsme a nemůžeme se od toho odchýlit. Ale  existují i věci ve společnosti, kde se asi odchýlit můžeme.“

Přesto – existují v rodinách i černé ovce, které se příbuzenstvu nepodobají  a jdou si svou cestou. Myslím, že někdy  takové  vztahy končí  naprostým odloučením. Jak vidíte tuto „nepodobnost“?

Jan Mocek:Vím, že to existuje, ale to není moje zkušenost. Já mohu ukázat jen to, co jsem opravdu  prožil a v naší rodině je jistá návaznost evidentní.“

Děkujeme za rozhovor

Foto a video: Eva Smolíková a archiv festivalu

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

MICHAL PADEVĚT učí

Zbrusu nová choreografie! 

Na Tiskové konferenci v rámci StarDance učil Michal Padevět své spolusoutěžící novou choreografii.

Zvládnete ji také?

Video: Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN

VOJTA DYK odkládá žal

Idol dívčích srdcí zpívá jako již několikátý zpěvák dávný velký taneční hit Eduarda Parmy ml.„Žal se odkládá“, který vesele žije dál 🙂 

 Žal se odkládá Vojta Dyk Třeboň 4.8.2018 – YouTube

https://www.youtube.com/watch?v=I3geLhpgbPY

Již  delší dobu známý herec a zpěvák Vojta Dyk (který bude představovat Sherlocka Holmese v kultovním muzikálu Legenda jména Holmes, o kterém  čtenáře průběžně informujeme) pravidelně na svých vystoupeních zpívá skladbu Žal se odkládá (Eduard Parma ml. – Zd. Borovec) s brněnským B-Side Bandem. Skladbu původně nazpíval Jiří Korn a s anglickou verzí You´re My Voodoo (änglický text Miloš Skalka ) vyhráli v Irsku čtyři  ceny na písňovém festivalu. Píseň je na světě už přes čtyřicet let a nadále žije na vlnách v  rádií, Jiří Korn ji  zpívá v nové verzi se 4TETem  a na YouTube existují další verze, například s Romanem Vojtkem. 

Zajímalo nás, jak vlastně tato populární píseň vznikla a jaký byl její další osud. Zeptali jsme se  samotného hudebního skladatele Eduarda Parmy ml.  a ten se o své vzpomínky ochotně podělil 

Eduard Parma: .„Kolem roku 1975 vypuklo i v Praze diskotékové šílenství. Chodili jsme skoro denně na koleje Strahov  a tancovali, bavili se s děvčaty a hudba nás naprosto pohltila. Láďa Brož (můj  kamarád)   jednou přišel s nápadem, že napíšeme  českou diskotékovou písničku. Já jsem se do té doby  již pokoušel, ale toto byla skutečně jedna z těch prvních a určitě první v rytmu disco (dnes se pojem DISCO týká poněkud jiné hudby, ale pro mě je to  hlavně hudba 70. let, kdy ještě nebyly syntenzátory ….  a bubny, basu i další nástroje hráli skuteční muzikanti). 

 Vymyslel a nahrál jsem demosnímek s mými tehdy skromnými domácími prostředky a všem se pak nahrávka líbila. Vůbec první, kdo ji zpíval, byla Hanka Buštíková (později vystupující v duu Kamélie), která s námi tenkrát zpívala jako partnerka Jiřího Korna. Dokonce jsme písničku natočili (Orchestr Eduarda Parmy ml.) v Berlíně a ona ji pak zpívala v německé televizi. A tuto její verzi jsem poslal do Irska na Cavan International Song Contest (z Mnichova a vložil jsem do obálky 20 německých marek – snad mě kvůli tomu dnes nezavřou. Přihlásit se na festival  znamenalo totiž i zaplatit poplatek ENTRY FEE a to tehdy nebylo možné udělat z Prahy). Jaká byla moje radost, když mi přišel telegram, že píseň byla vybrána! Miloš Skalka napsal anglický text a později Zdeněk Borovec český. (První anglický text napsal jiný známý textař, refrén zněl ,Girl in the Wind´, ale  to bylo dost mimo.)

Šel jsem za naším manažerem, panem Berkou, a ten  pronesl osudová slova: ,Pane Parma, co kdyby v Irsku píseň zpíval Jiří  Korn?´ Nejdřív jsem nevěděl, co si mám o tomto nápadu myslet, ale pak jsem si řekl: ,A proč ne?´  Pan Berka zavolal do Irska, zda-li se změnou souhlasí, jim to vůbec nevadilo a finální verze byla na světě. Jirka si nechal udělat choreografii od Waltera Schumanna ve Východním Berlíně, ušít nový bílý oblek, ale  kde sehnal onu typickou bílou čepici, mi není známo. Ale čepice se tak líbila, že všechny děti v Irsku stále škemraly: ,Can I have your cap?´

A potom, co jsme z festivalu přivezli čtyři ceny, se nazpívala píseň česky, německy, anglicky a hraje se dodnes. Je tomu již přes 40 let, co jsem tuto melodii vymyslel.“

Inu, paráda, tak gratulujeme a přejeme jí ještě hodně dlouhý život.

Titulní foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN