Divadlo Štúdio tanca oslavuje 20 rokov!

Projekt 3×20 – večer troch výnimočných choreografov

Pripravovaná PREMIÉRA 20. a 21. apríla 2018

Projekt 3×20 – večer troch výnimočných choreografov

Divadlo Štúdio tanca uvedie v apríli druhú premiéru k oslavám 20. výročia svojho pôsobenia. Premiérový večer prostredníctvom troch 20-minútových diel odprezentuje tvorbu pozoruhodných slovenských choreografov: Andreja Petroviča /4 Hlavy, Lukáša Homolu /ex a Tibora Trulika /Pravý uhol. Výrazne súčasný projekt, postavený na energii a výpovedi troch umeleckých individualít, pokračuje v dramaturgickom zámere Divadla Štúdia tanca, poskytovať zázemie a tvorivú energiu vlastného umeleckého tímu originálnym choreografom. Výsostne aktu álne témy a inšpirácie choreografov prinesú divadlu nezanedbateľnú skúsenosť a preveria adaptabilitu členov súboru, ktorí sa v jednom večeri stanú nástrojom v rukách troch umelcov a ich troch diel. Témami jednotlivých choreografií sú súčasné otázky, ako komunikačný prebytok – ex, odlišný uhol pohľadu na tú istú vec – Pravý uhol, alebo fantazijná inšpirácia obrazom Hieronyma Bosha – 4 Hlavy. Divákovi isncenácia umožní nahliadnuť na individualitu choreografa a jeho tvorby prostredníctvom osobností, ktoré vychádzajú z rovnakého zázemia (Banská Bystrica), no v súčasnosti pôsobia v odlišnom prostredí. Ich choreografie sú výpoveďou o  stave a prežívaní umenia v  odlišných svetoch, tematicky odzrkadľujúc postoj choreografa. Projekt je vyústením dlhodobej práce divadla na udržiavaní kontaktov a podpory mladých umelcov. Premiéra je súčasťou osláv 20. výročia Divadla Štúdio tanca.

Kdo je kdo? 

Andrej Petrovič/choreografia 4 hlavy je absolventom Konzervatória J.L. Bellu v Banskej Bystrici a VŠMU v odbore pedagogika tanca. V Divadle Štúdio tanca pôsobil ako tanečník v jeho počiatkoch a od roku 2007 je členom svetoznámej skupiny Akram Khan company. Interpretoval Akramove predstavenia ako Bahok, Vertical road, Confluence, ItmoI. Od roku 2012 pôsobí ako jeho asistent na projektoch (napr. Itmoi, Olympijské hry v Londýne, súčasná podoba klasického baletu Giselle vytvorený pre Anglický Národný Balet). Popri pôsobení v rámci skupiny sa venuje vlastným autorským projektom. Vy tvoril predstavenie pre SND v projekte The Tempest (Búrka) v réžii J. Vlka, ďalej predstavenie The Fifth (2014) pre Kecskemet City Balett, Rashomon effect (2014) pre National Youth Company London a sólo pre Martinu Hajdylu Lacovú s názvom „L/One of the seven“ (2016), ktoré bolo nominované na cenu Thálie za rok 2016.

Lukáš Homola/choreografia ex vyštudoval Konzervatórium J.L. Bellu v Banskej Bystrici. Ako interpret už počas štúdia spolupracoval s Tomášom Nepšinským a počas svojho krátkeho pôsobenia v Bratislave aj s Jánom Ďurovčíkom, Martou Polákovou a Ladislavom Cmorejom. Je absolventom HAMU v Prahe v odbore pedagogika tanca. Spolupracoval s tanečnými súbormi VerTeDance, ME-SA, Dot504, SKOK!, Artyci, Altaart a BOD.Y. V roku 2016 uviedol svoj choreografický debut v predstavení SOLUS a po tejto úspešnej spolupráci založil spoločne s Jakub Mudrákom a David om Javorským občianske združenie Tri4. V roku 2017 spoločne odpremiérovali ďalšie tanečné predstavenie s názvom Erózia.

Tibor Trulik/choreografia Pravý uhol je dlhoročným profesionálnym tanečníkom Divadla Štúdio tanca, pedagóg, choreograf a lektor tanečných kurzov súčasného tanca pre dospelých. Jeho pôsobenie v Divadle Štúdio tanca a príležitosti na rozvoj a sebarealizáciu vyvrcholili vo vlastnú autorskú tvorbu. Spočiatku sa formou spolupráce podieľal na viacerých tanečných projektoch pre deti – UZLY (2006), na tanečnej rozprávke O SESTRE DRAKOM UNESENEJ (2008), STROMY (2011) a PASTIERKA VLKOV (2017). Neskôr pripravil a uviedol aj vlastné projekty súčasného tanca – sólo ODPORNÝ DOMOV, inscenáciu BABYLONSKÁ VEŽA (2013), dueto ANDROGÉN (2015), exteriérovú inscenáciu NEKONČIACI TANEC (2017) a spoločne so Zuzanou Ďuricovou Hájkovou aj inscenáciu PREVAHA DOBRÉHO (2017).

Bc. Mária Škombárová  pro

Taneční magazín

VELKÁ SOUTĚŽ O TŘI ZBRUSU NOVÉ KNÍŽKY „Sfumato“!!! aneb CO ROZHOVOR NEPROZRADIL

Neváhejte a pojďte se zúčastnit vědomostní soutěže! Čeká vás zajímavá otázka a na vítěze pak zajímavé ceny

 

Na jiném místě TANEČNÍHO MAGAZÍNU  (konkrétně ve středním sloupci rozhovorů) si můžete přečíst velký rozhovor s autorkou románu „SFUMATO“ výtvarnicí  Alžbetou Vlčkovou. Její knižní nakladatel pan Šimon Ryšavý z Brna speciálně do soutěže pro čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU věnoval do soutěže  tři výtisky románu „SFUMATO“ ještě vonící tiskařskou černí.

 

„SFUMATO“ je velice netradičně psaným románem. Prolíná se v něm retrospektivní historie s ryzí současností. Autorka Alžbeta Vlčková speciálně pro tento román – jako rodilá Slovenka, žijící v někdejším federativním státě – zvolila originální jazyk! Kombinuje zde slovenský a český jazyk. Jemně si tím utahuje z bývalých i současných politických reprezentantů, kteří nemluví dobrou češtinou. Je tak ve svém smyslu i inovátorkou, obdobně jako třeba Bohumil Hrabal

 

V rozhovoru s Alžbetou Vlčkovou jsme záměrně nemluvili o její rodině s uměleckými kořeny. A proto se teď ptáme: Jak se jmenuje její příbuzná, slavná zpěvačka slovenského původu, která v Čechách začala profesionálně vystupovat jako Hana Čelková?

Správné odpovědi zaslané do neděle 20. května budou vylosovány a tři šťastní výherci obdrží knížku s podpisem autorky.

 

Reprodukce obalu: NAKLADATELSTVÍ ŠIMON RYŠAVÝ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Superstar světového baletu zazáří v Praze!

Světová baletní jednička Světlana Zacharova s  předními sólisty „Velkého divadla“ zazáří v představení „AMORE“

Světová baletní jednička Světlana Zacharova spolu s předními sólisty a baletními umělci „Velkého divadla“ zazáří v unikátním novém představení s názvem AMORE, které bude uvedeno v pondělí 7. května 2018 v Kongresovém paláci v Praze. Na scéně uvidíme Světlanu Zacharovu vedle takových baletních mistrů „Velkého divadla“, jakými jsou Michail Lobuchin, Denis Rod’kin nebo její životní partner Denis Savin.  Představení je složeno ze tří děl, jejichž hudba, choreografie a nálada jsou zcela odlišné, spojuje je však jediné, a to slovo láska (Amore).

Do Prahy přijede světová baletní superstar Světlana Zacharova a spolu s předními sólisty představí nové unikátní představení s názvem Amore, které je výsledkem tvůrčího hledání tří světoznámých choreografů: Jurije Posochova („Balet San Francisco“), Patricka de Bana („Vídeňský státní balet“) a Marguerity Donlon (choreografky z Irska, pracující v Německu).

Nenechte si ujít tuto dech beroucí ojedinělou baletní show v čele se špičkami světového baletu, která se v Praze představí již 7. května 2018!

 První dílo „Francesca da Rimini“, balet Jurije Posochova, je věnováno stejnojmennému symfonickému dílu Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z klasiky Dante Alighieriho „Božská komedie“.

Druhé dílo „Rain Before It Falls“ („Dokud nezačalo pršet“) se charakterizuje abstrakcí  a mysterií. Jeho choreografem je Patrick de Bana, který zde vystupuje i jako sólista a interpret.  Hudební doprovod je zkomponován z barokní Bachovy hudby a moderní elektroniky О. Respighiho a C. Pino Quintany.

Třetí dílo „Strokes Through the Tails” („Tahy přes chvosty not“) spojuje mistrovské umění artistů baletu a hudbu velikého Mozarta s jeho „Symfonií č. 40 g-moll“. Choreografkou je Marguerita Donlon. Toto život probouzející dílo s sebou nese dobrou náladu a je tím nejlepším zakončením celého večera.

Kostýmy pro „Strokes Through the Tail” a „Francesca da Rimini“, vytvořené ruským módním designérem Igorem Čapurinem, jsou velmi „lakonické“ a symbolické. Své hrdiny mistr odívá jen do bílé a červené. Bílá barva vyjadřuje nevinnost, červená pak lásku a smrt.

To vede k tomu, že „Láska“ se stává novým krokem vzhůru pro Světlanu Zacharovovou, která potvrzuje svůj status hvězdy č. 1 světového baletu.

Vstupenky na toto jedinečné představení můžete zakoupit v síti Ticketstream

Video k představení: https://www.youtube.com/watch?v=IIMU_alARn0

Foto: Alain Hanel, Roberto Ricci

Bc. Barbora Samková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Aristokrat humoru Miroslav Horníček

V letošní roce uplyne sto let od narození velikána českého humoru Miroslava Horníčka

Aristokrata humoru Miroslava Horníčka připomene Památník Karla Čapka na Strži

 

V letošní roce uplyne sto let od narození velikána českého humoru Miroslava Horníčka. Kulaté výročí připomene Památník Karla Čapka na Strži u Dobříše poutavou výstavou Miroslav Horníček – aristokrat humoru. Výstava otevřená od 29. dubna do 31. srpna připomene tuto všestrannou osobnost české kultury v její nebývalé šíři. Návštěvníci si tak Horníčka vybaví nejen jako nezapomenutelného vypravěče, herce, spisovatele nebo dramatika, ale také jako scénáristu, režiséra či t alentovaného výtvarníka.

Humor Miroslava Horníčka byl chytrý, laskavý a nepodbízivý. Miliony televizních diváků hltaly jeho populární televizní pořady Hovory H. Byl mistrem improvizace a ve své době i nejvýraznějším představitelem inspirovaného herectví.  Je autorem více než dvaceti knih, několika divadelních her a televizních scénářů.

„Důvodem, proč pořádáme výstavu právě o Miroslavu Horníčkovi je jednak nepominutelné, stoleté výročí jeho narození a také to, že cítíme jeho vnitřní spřízněnost s Karlem Čapkem právě pokud jde o esprit, moudrost a inteligentní, laskavý humor. Lidí jako Karel Čapek nebo Miroslav Horníček, kteří svou tvorbou uměli v lidech probouzet to dobré, bude vždy jako šafránu, a i proto tato výstava do Památníku patří,“ říká Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka.

Klobouk, křeslo, dokumenty

Výstava Miroslav Horníček – aristokrat humoru otevírá umělcův soukromý archiv. Kromě publikací, scénářů, plakátů, LP desek a originálů koláží uvidí návštěvníci třeba i Horníčkův

klobouk, jeho pověstné křeslo se stolkem, psací stroj, fotoaparát a další unikáty v podobě kreseb od Jiřího Šlitra, knihy s věnováním od Jana Wericha, Františka Hrubína, Jaroslava Seiferta, Vítězslava Nezvala a Františka Nepila. A nechybí ani dopis Jiřího Suchého, v němž na Miroslava Horníčka vzpomíná jako na dlouholetého tvůrčího partnera a přítele. Návštěvníci se můžou těšit i na dokumentární filmy z umělcova archivu, jako například Bytost mého bytu, v němž lze nahl édnout do Horníčkova příbytku. Ten byl zároveň jeho soukromým útočištěm, místem vzpomínek a příběhů i bohatou uměleckou galerií.

Veranda pro děti i legendární nahrávka z RFE

Jak dále připomíná Kristina Váňová, návštěvníky Památníku čekají také další, nově upravené části stálé expozice věnované životu a dílu Karla Čapka. „V prosklené verandě je interaktivně zpracováno téma Bratři Čapkové dětem – nově upravený prostor s výhledem do zahrady je vybaven knížkami pro děti a originálními hracími prvky. Úpravami prošla také místnost věnovaná vztahu Karla Čapka a prezidenta T. G. Masaryka. V expozici F. Peroutky si mohou návštěvníci poslechnout další doplněné autentické nahrávky, například rozhlasovou relaci z 1. května 1951, kterou bylo zahájeno oficiální vysíláni rádia Svobodná Evropa – RFE – z Mnichova,“ dodává ředitelka Památníku.

Pašerák smích

„Smích je jediný způsob, jak propašovat mládí do pozdního věku,“ říkával M. Horníček. Nejenže měl pravdu, ale především on sám se toho hesla držel po celý život. Hlavně ve chvílích, kdy čelil těžké životní tragédii. Velkou životní ztrátu –  nešťastné úmrtí jediného syna – p ekonal zejména prací a usilovnou snahou rozdávat smích ostatním. Díky jeho činorodosti tak měli autoři výstavy, Mgr. Vladimíra Šplíchalová a Mgr. Milan Svoboda, z čeho vybírat. Návštěvníky už v zahradě okolo domu přivítají volně vlající potisky z Horníčkových vtipných citátů. Hlavní poklady a relikvie z Horníčkova života jsou pak k vidění v přízemí budovy, kde budou život a dílo nevšedního umělce připomínat až do 31. srpna. Výstava se poté přesune do Středočeské vědecké knihovny v Kladně, kde bude přístupná od 5. září do 5. října 2018.

 Památník v centru zájmu

Slavnostní otevření výstavy za účasti herce, textaře a hudebníka Václava Kopty, člena Divadla Semafor, se v Památníku Karla Čapka uskuteční 28. dubna od 15 hodin.

Vernisáž zde tak zároveň zahájí další turistickou sezónu. Zájem o nově upravené expozice i o samotné letní sídlo, kde Karel Čapek i jeho životní partnerka, herečka Olga Scheipflugová, rádi trávili volné dny, totiž každým rokem vzrůstá. Zejména v pěkném počasí výletníky láká také malebná zahrada a celé okolí domu, včetně naučné stezky. Jen loni přivítal Památník na Strži na 13 000 návštěvníků.

Miroslav Horníček (10. 11. 1918 Plzeň – 15. 2. 2003 Liberec), dramatik, režisér, herec, spisovatel, skvělý glosátor a pohotový improvizátor. Po ochotnických začátcích účinkoval v letech 1941-1945 v Městském divadle v Plzni a po válce se dostal do avantgardního pražského divadla Větrník, kde navázal přátelství na celý život – s V. Brodským, S. Zázvorkovou, M. Kopeckým. V 50. letech, už jako ostřílený herec Národního divadla, dostal nabídku od J. Wericha do Divadla ABC (s Werichem hrál šest let, např. inscenace Těžká Barbora nebo Husaři), hostoval i v Semaforu a v Hudebním divadle v Karlíně.

V roce 1967 se M. Horníček zúčastnil v roli průvodce legendárního projektu Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas. Velmi populární byly Hovory H –  v r. 1971 byl televizní pořad s nástupem normalizace zrušen. Dalším Horníčkovým legendárním projektem byl desetidílný TV seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972.

 

Více na www.capek-karel-pamatnik.cz

 

  • Kdyby nebyl hercem, byl by výtvarníkem.
  • Dvakrát propadl ve škole – dokonce dvakrát musel opakovat tercii…
  • Neuměl anglicky. Text Kinoautomatu v Montrealu tak uměl jen foneticky a nazpaměť.
  • Francouzský statek, kde se ve filmu Agent bez minulosti (natočeném v roce 2002) ubytují Matt Damon a Franka Potente, je stejný dům, ve kterém Horníček natáčel v roce 1972 s Jiřím Sovákem oblíbený seriál Byli jednou dva písaři.

 

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tabu v naší společnosti

DOT 504, Jozef Fruček a Linda Kapetanea přináší téma tabu, o kterých se nemluví, ale která přesto nevymizí z našich myslí

6.dubna jsme zhlédli v rámci České taneční platformy v divadle Ponec představení tanečního souboru  DOT 504  s názvem ‚You Are Not the One Who Shall Live Long‘.

Tvůrci zde zkoumají  různá tabu, která existují v naší společnosti,  ale zároveň se o nich nehovoří, kvůli morálním, společenským nebo náboženským předsudkům a konvencím.  Tím však rozhodně nezmizí, ale zůstávají skryta v našich myslích. Vynoří se ale vždy znovu a naléhavěji k nám  promlouvají.

Dechberoucí taneční výkon, o který se postarali čtyři tanečníci (Nathan Jardin (BE), Hyaejin Lee(KR), Pavel Mašek (CZ), Knut Vikstrøm Precht(SE) nám ukazuje, že nic cennějšího než  život nemáme. Nejsme ovšem  vždy  úplnými pány   svého vlastního osudu, protože život je věčná změna a my ho nemůžeme plně ovládnout.

Představení začíná v celkem pochmurné, až  lehce strašidelné atmosféře.

Dým se valí jevištěm a smutně vyhlížející postava  přednáší slova jako:  ‚stíny, světlo, sny‘, tedy slova, která mohou evokovat například smrt, či ztrátu někoho nebo něčeho blízkého. Tento motiv se ostatně objevuje i na konci představení, kdy bezvládná osoba zůstává ležet, zatímco ostatní ovšem vesele hodují.

Na co přesně tvůrce poukazuje, mi není úplně jednoznačně jasné. Ostatně stejný problém řeším i během  dalších pasáží.  Dějová linka tu není přesně daná,  je to spíše volný sled obrazů či myšlenek.

Téma různých společenských tabu  skýtá bohatý materiál pro vytvoření představení, které  je přeplněno myšlenkami, ale do 60 minut se bohužel všechno jen těžko vměstná. Myšlenky se nedaly rozvinout tak, aby měly pro diváka nějakou skutečnou hloubku.  Některé pasáže jsou příliš dlouhé a  opakují se, tím se jejich sdělení také vytrácí.

Trošku uvažuji i o tom, zda je dobré v českém divadle uvádět představení v anglickém jazyce. Pro cizojazyčné návštěvníky je to sice přitažlivé, ale myslím, že nás Čechy přece jen hlouběji  osloví náš květnatý jazyk, přes který možná více cítíme a vnímáme.

Ale ani to nemůže zastínit perfektní taneční výkony, až na hranici fyzicky možného (pro soubor je typické, že  stírá hranice mezi divadlem, tancem a novým cirkusem).

Strhující akční pasáže, velmi přesné a intenzivní pohyby tanečníků,  to je  pro diváka skutečně skvělá podívaná, která stojí za to.

DOT 504 ve spolupráci s Jozefem Fručkem a Lindou Kapetaneou (RootLessRoot Company) navazuje na předchozí mezinárodně úspěšné projekty. Holdin‘ Fast, první společný projekt,  který obdržel nominaci Total Theatre Award pro nejlepší začínající soubor na Fringe Festivalu v Edinburku v roce 2008. Následující projekt 100 Wounded Tears získal prestižní ocenění The Herald Angels Award na Fringe Festivalu v roce 2009 a Collective Loss of Memory, zatím poslední v řadě, navázal na tyto úspěchy a získal cenu za Taneční inscenaci roku a Cenu diváka České Taneční Platformy 2015.

 

Eva Smolíková

Foto: Vojtěch Brtnický

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Bordel L’Amour

7 pokojů, 7 performerů, 14 diváků, 17 druhů lásky

 

Venuše ve Švehlovce představí netradiční divadelní projekt Bordel L’Amour: 7 pokojů, 7 performerů, 14 diváků, 17 druhů lásky

Divadelní soubor Depresivní děti touží po penězích přichází s novým mezinárodním projektem Bordel L’Amour, který premiérově uvádí od 1. do 6. května vždy v 17, 19 a 21 hodin ve své domovské scéně Venuše ve Švehlovce. Sedm pokojů, sedm performerů, čtrnáct diváků a sedmnáct druhů lásky. Ve spolupráci s německým spolkem Taupunkt (Chemnitz) vznikne nevšední nevěstinec, který divákům-klientům nenabízí sex, ale různé formy lásky: romantickou, tragickou, mateřskou, apod. Každý ze sedmi pokojů ukrývá jinou a každý z diváků během imerzivního představení zažije tři z nich. 

Bordel L’Amour je mezinárodním koprodukčním projektem pražského divadelního gangu Depresivní děti touží po penězích a spolku Taupunkt působícího v Chemnitz v Německu. Společně otevírají dveře netradičního nevěstince Bordel L‘Amour, kde se neprodává sex, ale láska. „Na začátku byl výzkum. Zkoumali jsme, co lidem chybí a po čem touží. Sex je velmi žádaný, ale v zásadě dostupný. Oproti tomu získat lásku je daleko obtížněší. Přitom po ní touží všichni,” vysvětluje režisér Jakub Čermák. „Zaměstnanci Bordel L’Amour předstírají lásku tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro pouhých 14 diváků je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém, jaký z nich chce zažít. Můžete zažít lásku, která vám dosud v životě uniká, po které toužíte a nebo právě tu, které byste se ve skutečném životě báli,“ dodává Jakub Čermák.

Návštěva představení Bordel L’Amour probíhá podle jednoduchého scénáře, každý divák jej ale prožije po svém. Na začátku si vybere tři druhy lásky, které by rád okusil. V soukromém pokoji je posléze zažije. V nabídce jsou místnosti nazvané Polibek, Nejtěsnější objetí, Láska a bolest, Láska prochází žaludkem, Posedlost, Láska až za hrob, Venuše v kožichu a další. Na závěr všichni performeři sehrají společně představení Nad vším zvítězí láska.

“Zajímalo nás, zda může vzniknout milostný cit v časově a prostorově omezených podmínkách mezi divákem a performerem nebo performerkou. Po několika uvedeních s testovacím publikem jsem přesvědčený o tom, že se tak děje. A nyní je na divácích, aby si to přišli vyzkoušet na vlastní kůži,“ láká režisér Čermák. Vzhledem k omezené kapacitě projektu (tj. 14 osob na jedno uvedení) soubor doporučuje včasný nákup vstupenek v předprodeji.

Skupina Depresivní děti touží po penězích je respektovaný umělecký soubor, který si získal uznání kritiky i laické veřejnosti. Některá představení (např. 120 dnů Sodomy, Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme) se drží na repertoáru již přes 3 roky a jsou dlouhodobě vyprodaná. Za projekt Reliquiarium získalo divadlo poctu festivalu ..příští vlna/ next wave…, režisér Čermák byl nominován na Cenu Alfreda Radoka a inscenace Martyrium byla nominována v rámci Ankety Divadelních novin. Poslední premiérou byla adaptace hry Naši furianti – časopis Svět a divadlo zveřejnil celý text v čísle věnovaném národní identitě.


Bordel L’Amour

Termíny: 1. – 6. května od 17, 19 a 21h

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/divadlo/bordel-lamour/gqxuc

Cena vstupenek:
od 1. dubna – 300,- / 200,- Kč (dospělý/ student, senior)
od 25. dubna – 350,- / 270,- Kč (dospělý/ student, senior)

Představení probíhá v češtině, některé pokoje vyžadují porozumění velmi jednoduché angličtině. Délka představení cca 95 minut.

Eliška Míkovcová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Cirk-UFF 2018

8. ročník trutnovského svátku nového cirkusu přiváží letos do Česka renomované zahraniční soubory, ale i horkou novinku od protinožců

 Osmý ročník trutnovského svátku nového cirkusu přiváží letos do Česka renomované zahraniční soubory, ale i horkou novinku od protinožců. V rámci projektu „Czech showcase“ rovněž nabídne festival přehlídku všech zásadních místních počinů tohoto žánru. Festival Cirk-UFF proběhne jako každoročně v trutnovském polyfunkčním divadle Uffo, šapito i ulicích města od čtvrtka 31. května do neděle 3. června.

Letošní výběr zahraničního programu byl oproti minulým letům komplikovanější. „Již vloni v létě probíhal v našem divadle Uffo rezidenční pobyt mezinárodního souboru Fauna Circus. Ten následně se svým představením Fauna, odhalujícím prapodstatu lidského chování, získal na edinburském Fringe festivalu nejprestižnější možné ocenění Total Theatre,“ představil jednu z nejočekávanějších událostí letošního ročníku ředitel festivalu Libor Kasík. Zároveň také doplnil, že se v tomto projektu sešli špičkoví performeři ze souborů Gravity & Other Myths, NoFit State Circus, Seven Fingers a Poivre Rose.

Dalším velkým tahákem měl být australský soubor Circa s inscenací Humans. „Po loňském neobyčejném úspěchu představení Backbone věhlasného australského souboru Gravity & Other Myths jsme stáli před nelehkým úkolem. Snad ani nešlo o překonání minulého ročníku, spíše o to, jak se k němu alespoň kvalitativně přiblížit.  Volba tedy vloni na podzim padla na neméně známý australský konkurenční soubor Circa.. Ten však svou účast v únoru neočekávaně zrušil, což nás postavilo d o nezáviděníhodné situace. Krize ale může znamenat příležitost, já věřím, že jsme ji využili a místo Humans přivážíme více než adekvátní náhradu,“ nastínil naštěstí již překonané komplikace ředitel Kasík. Namísto jednoho souboru tak Cirk-UFF přiváží soubory dva, a to mezinárodní projekt 360 Allstars a australské uskupení Time in Space. „360 Allstars je celosvětově velmi úspěšný projekt, například na Adelaide Fringe druhé nejprodávanější představení. Jedná se o spolupráci mistrů různých oborů, jako jsou cyr wheel, bmx, basketbal, break dance, bicí a rap. Není úplně jednoduché zařadit toto show do konkrétní škatulky , ale sami protagonisté jej označují jako street cirkus, byť představení odehrajeme v Uffu,“ popsal další z lákadel letošního ročníku Kasík.

Úplnou a zcela horkou novinkou pak bude velmi mladý soubor Time in Space s představením The  Displaced. „Měl jsem možnost vidět je v březnu v Adelaide a bylo mi hned jasné, že jej musíme získat. Soubor je velmi mladý, stáří členů se pohybuje mezi 16 a 24 lety. Jejich schopnosti jsou ale pozoruhodné a jak soubor, tak i samotné představení mají vskutku velký potenciál,“ naznačil Kasík, co je možno očekávat od australských mladíků.

Festival Cirk-UFF proběhne jako každoročně v trutnovském polyfunkčním divadle Uffo, šapito i ulicích města na přelomu května a června, tentokrát od čtvrtka 31. května do neděle 3. června. Kromě zahraničního programu nabídne kompletní přehlídku české novocirkusové scény a bohatý doprovodný program –  například včetně koncertu mezinárodně úspěšné skupiny Mydy Rabycad.

 

Kompletní program je k nalezení na www.cirkuff.cz.

Více na:  www.uffo.cz

 

Gabriela Kůsová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Kultovní muzikál v Hudebním divadle Karlín

Legenda jménem Holmes – muzikál z pera Ondřeje G. Brzobohatého

Zbrusu nový muzikál ‚Legenda jménem Holmes‘ z pera Ondřeje G. Brzobohatého uvede premiérově 18. a 19. října 2018 Hudební divadlo Karlín

Ondřej G. Brzobohatý a  celý tvůrčí tým se sešli na tiskové konferenci v HD Karlín, aby představili připravovaný muzikál.

Legendární detektiv Sherlock Holmes znovu ožívá, sleduje ale také peripetie, kterými prochází jeho tvůrce – Sir Arthur Conan Doyle. Ten pod nátlakem médií, společnosti a vydavatele začíná podléhat žárlivosti na slavného detektiva. Jedinou možnost, jak vystoupit ze zajetí stínu Sherlocka, je smrt jeho nejslavnější literární postavy.  Jak jenom  tento humorný příběh, plný nadsázky a  skvělé hudby,   dopadne?

Ondřej Brzobohatý říká: „Ano, Arthur Conan Doyle skutečně nechal utonout Sherlocka Holmese v povídce Poslední případ, nicméně ho k tomu nikdy nevedly tak extrémní pohnutky, které jsem si dovolil trochu výstředně, za to s největší láskou k jeho odkazu, ztvárnit v mém muzikálu. Řada postav má reálný základ, jediná postava vydavatele je smyšlená, ale nebýt jí, nemohl by muzikál obsahovat onu dramatickou zápletku, kterou je třeba brát s nadsázkou jako uměleckou licenci, nikoliv jako popis skutečných reálií historie. I samotná postava Sherlocka Holmese se ne vždy drží  svého tolik typického charakteru, ale občas nečekaně vybočí, pro osvěžení děje, do jiné, pro diváka sympatické polohy. Jde o to, aby se divák dojal, zasmál, možná i trochu poučil, ale hlavně královsky bavil.“

Zajímavostí tohoto muzikálu je, že  pět rolí jsou dvojrole.  Např. Sherlock Holmes/Sir Arthur Conan Doyle – Vojtěch Dyk, Lukáš Janota.  Dr. John Watson/Dr. Sigmund Freud – Denny Ratajský, Aleš Háma.

Vojta Dyk si pochvaluje: „Nejedná se o jen tak ledajaký muzikál,  je to světová premiéra kultovního muzikálu. To víme už teď.“

Nebývá zvykem, že jedna osoba udělá pro muzikál scénář,  hudbu i  texty, čili všechny tři složky.  Ondřeji Brzobohatému se to podařilo.  Ondřej říká: „Musím přiznat, že mě těší mít vlastní tvorbu na jevišti, kam jsem se chodil kdysi dívat, jak táta zkouší muzikály (např. Zpívání v dešti, Řek  Zorba). Je to takový můj splněný sen.“

Egon Kulhánek, ředitel HD Karlín, říká: „Čas od času za mnou tvůrci chodí, zda by nespatřil světlo světa nějaký nový kus a já vždy odpovídám, ať napíší  synopsi tak, abych se do toho kusu zamiloval.  Autoři obvykle napíší  dva, tři odstavce, nebo stránku   a čekají,  jestli jsem se zamiloval. Ono  se to na základě dvou stránek moc nedaří. Ondřej Brzobohatý mi situaci ulehčil, protože po té ;, co jsme se dlouho scházeli a  povídali si o tom, jak Holmse uchopit, tak přinesl rovnou 50-ti stránkovou synopsi. A já jsem se  po přečtení okamžitě do Holmse  zamiloval.

Dnes se tu schází tvůrčí tým a autoři, abychom myšlenku Ondřeje Brzobohatého  převedli na prkna, která  znamenají svět. Přeji  nám všem hodně štěstí, ať se to podaří a divákům, ať se zamilují do Holmse jako já.“

Hudebního nastudování se ujala vycházející hvězda, výrazná osobnost současné dirigentské scény  Chuhei Iwasaki, choreografie Karen Sieber (USA), choreografie bojových scén Norbert Bidrman, kostýmy Kristina Záveská, režie Gabriel Barre (USA).

Ivana Chýlková a Kristina Záveská  (kostýmy)

 

 

Zeptali jsme se Ondřeje G. Brzobohatého

Přitahovaly Vás, coby teenagera,  detektivky a pročítal jste Sherlocka Holmse?

„Měl jsem je  vždycky moc rád  a Sherlock byl pro mě jedna z mála  postav, kterou jsem obdivoval, když jsem byl malý. Měl tu nádhernou eleganci a  současně  takovou jemnou aroganci, což se mi vždycky líbí, obzvláště, když ji  někdo umí  mile a hezky prodat. Proto jsem měl také rád Pierce ze seriálu M.A.S.H.  a další televizní postavy. Ale co se týče lit erárních postav, tak to byl prostě Holmes. Je pravda, že jsem někdy už od mých 12-ti let  přestal Holmse číst a vrátil jsem s k němu, až začali dávat  filmy a seriály.  A dál to nějak šlo jedno s druhým, až mně přišlo na mysl, že by bylo krásné, kdyby se z jeho příběhu  třeba udělal muzikál.“

Zajímal Vás Sherlock natolik, že jste se jel podívat do Anglie do míst, kde údajně žil?

„Ano, jel jsem tam. Pročetl jsem snad všechno, co Arthur  Conan Doyle napsal, včetně knížek jiných autorů, abych se ještě dočetl něco o Arthurovi samotném. Ulice Baker street je přesně to ‚něco podstatného‘.  Není to ulice, kde Sherlock opravdu žil,  ale řada lidí si myslí,  že Holmes je skutečná postava, která  tam opravdu žila. A  to je přece skutečně nádherné…., Někdo dokázal stvořit takovou postavu a takovým způsobem ji zt várnit, že dodnes řada lidí neví, že Holmes  nikdy ve skutečnosti neexistoval. A právě to je vlastně  částečně i trošku tématem mého muzikálu.“

Když jste začal přemýšlet o muzikálu, byl hlavní postavou  Sherlock Holmes nebo Sir Arthur Conan Doyle?

„Myslím si, že oba dva najednou. Začal jsem se jimi vlastně zabývat  čím dál tím víc a myslím si, že Holmes mě neuvěřitelně  bavil tím, že  byl trošku  protiklad Arthura. Ten byl  přece jen jako v kleštích v rámci společnosti,  kde  musel být,  kde musel nějak vystupovat, existovat a psát. Kdežto z Holmse udělal rebela a to se mi právě nejví ce líbilo. Takže já  jsem tento fakt ještě zveličil a  dramaticky doupravil tak, aby to bylo zahrnuto i v připravovaném  muzikálu.“

Co bude v muzikálu o Sherlockovi  největším tahákem pro diváka?

„Doufám, že tím bude to, co vždycky muzikálovým tahákem má být a to je dojem z něho celého, že pobaví diváka  jak po herecké stránce, tak  i pěvecké, tak taneční, i výpravné. To je základ všech  muzikálů. A ten můj by to základní  snad měl splňovat.  Ale takovým jakýmsi posláním či myšlenkou je i to, že člověk by se měl maximálně oprostit od nějakého svého vnitřního strachu a nedbat na to, co mu kolem jeho  okolí určuje. Měl by  jednat podle nějakého svého vlastního vnitřního vědomí a svědomí. A hlavně toho, co mu srdce káže.“

 

Hodně štěstí, děkujeme

Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN