„REVIZOŘI“ se moří i noří

Dlouho očekávaný titul přichází do kin. Velmi dobrá DANA MORÁVKOVÁ ve filmu i tančí! Výtečná kamera. Režisérka EVA TOULOVÁ ve svém vlastním filmu také hraje! Zajímavé scenérie Prahy. Skvělá hudební dramaturgie.

Dlouho očekávaná premiéra TANEČNÍM MAGAZÍNEM často avizovaného celovečerního debutu mladé režisérky EVY TOULOVÉ „Jak se moří revizoři“ je tady. Film je sic deklarován jako komedie, spíše by jej bylo výstižnější označit za „lehce nadhledové komorní soft drama“. Mladá režisérka si troufla na nelehký úkol – nalézt „mezeru“ na trhu mezi ohromným množstvím úspěšných českých rodinných komedií. Je pochopitelné, že se proto snažila nejen najít takříkajíc vlastní parketu, ale i k této bezpodmínečně nutné velké dávce osobitosti přidat ještě něco navíc.

Eva Toulová je – kromě filmové režisérky – rovněž spisovatelkou a malířkou. Nyní si ve svém vlastním filmu sama sobě nadělila i roli herečky. Zařadila se tak historicky po bok Jiřího Menzela, Juraje Herze či Milana Šteindlera a dalších. Bylo to rozumné? To nejlépe posoudí již diváci samotní …

Velkou devízou „Revizorů“ je skvělá kamera Tomáše Krejči. Po celou dobu je výtečná a neklesne nikdy na rutinní či podbízivou úroveň. V jediném okamžiku jí lze vyčíst epigonství. To když při „průhledu“ ledničkou kopíruje legendární reklamní klip ledničky Samsung – Calex režiséra Filipa Renče a kameramana Asena Šopova z počátku devadesátých let minulého století. Škoda, že ne vždy klady práce kameramana podpořil odpovídající a dynamizující střih…

Vznik filmu „Jak se moří revizoři“ se také sám mořil s řadou problémů. A proto spatřoval světlo světa trochu pomaleji. Herečka jedné z hlavních rolí Michaela Doubravová se stačila provdat – stala se Tomešovou. Dále například: poruchovější tramvaje typu Škoda-Porsche, ve filmu zabíraný hlavně z interiéru,  už nyní poněkud mizí z pražské dopravy. Nakonec, natáčení v roce 2016 dokumentuje i jeden z dlouze snímaných aktuálních dobových plakátů na hudební produkci, s výrazným datem „2016“ ve svém dolním rohu, z  jistě konečné pražské tramvaje.

Petr Batěk a pražská tramvaj a záplava kontrolovaných lístků, čili jízdních dokladů

Právě výborné scenérie „Prahy dopravní“ jsou další nesmírně silnou stránkou tohoto filmu. Záběry z podzimní Ruské ulice, konečné tramvají na Bílé Hoře, tramvajové tratě i zastávky v Braníku či Modřanech jsou pro Pražana příjemnou připomínkou a pro mimopražského diváka lákadlem. Lokace kolem stanic metra Vysočanská, Palmovka či Skalka, sekvence z Florence i Vysočan patří k nejsilnějším momentům filmu. Praha se tak stala sama o sobě jeho hlavní protagonistkou. Možná, že zde ještě mohla být efektně využita architektonicky zajímavá nová tramvajová trať na Barrandov? Navíc, tramvaje i autobusy film nesmírně dynamizují, dávají mu tempo a rytmus současnosti. Z téměř devadesáti procent jsou dopravní prostředky autentické, se vším všudy. Pouze zarazí záběr tramvaje z Jindřišské ulice a autobusu na Skalce. V těchto dvou případech jsou čísla linek i názvy konečných – jako nepovolená reklama v televizi – rozostřeny. To trochu hodně postrádá logiku.

Režisérka vsadila – v případě hlavních protagonistů – na herce známé z televizních seriálů. Dana Morávková, Michaela Tomešová, Ladislav Ondřej, i v drobnější roli Anna Kulovaná. Kromě Dany Morávkové se nedá říci, že by jednoznačně přesvědčili. Dlužno objektivně podotknout, že například Michaela Tomešová tu však nemá šanci rozvinout svůj muzikální a pohybový talent. Naopak, Dana Morávková dává při tanci rozpomenout na svou choreografickou a krasobruslařskou minulost.

Dana Morávková na pracovním snímku z natáčení

Čím je „Jak se moří revizoři“ pro herce největším úskalím? Jednoznačně minimem akcí! Režijní vedení ve stylu minimalismu je pro interprety nadmíru složité. Ve filmu se sedí doma u stolu, na návštěvě na sedačce, na schodech, ve slamu, v autobuse, v tramvaji, v hotelu na posteli, v kosmetickém studiu, na vyhlašování tomboly… Prostě, všude! Herec se tak zákonitě snaží takzvaně „tlačit na pilu“ a deklamuje pak takřka divadelně. Markantní je to při statických sedících dialozích hlavního protagonisty se svým filmovým bratrem. Navíc, zmíněný herec v titulní roli je ve verbálním projevu strojený i v momentech, kdy se snaží být lidovým a civilním…

Výše zmíněné záležitosti zarazí zvláště za okolností, že film měl vlastní dramaturgyni dialogů. To ještě navíc, kromě standardní dramaturgyně… Naopak, na adresu dramaturga hudebního musí zaznít pouze slova chvály!

K nejsilnějším pasážím filmu patří až formanovsky inscenované vyhlašování tomboly. Zde vše graduje a atmosféra obdobných akcí je vystižena naprosto dokonale. Režisérka Eva Toulová zde bravurně prozrazuje i své dokumentární zkušenosti.

Na rozdíl od předešlého patří mezi slabší momenty „Revizorů“ násilné začleňování sponzorů. Mladí lidé se nelogicky, a nikterak v souvislosti s dějem, baví o homosexuálech… To kvůli mediálnímu sponzorovi – konkrétnímu „čtyřprocentnímu“ časopisu. I jistá „studentská“ dopravní společnost je ve snímku představována nad míru únosnou. A totéž lze uvést i o oděvním prodejci. O kosmetickém salonu ani nemluvě.

TomešovouTomešovouJedna z mála sekvencí filmu, kde hlavní protagonista Petr Batěk také chodí

Ač se dialogy (i vnitřní monolog hlavního představitele) sebevíce snaží, nelze z nich vykřesat onu příslovečnou komediální lehkost. K situační komedii má scénář také ještě daleko. A celému filmu chybí výrazná pointa. Stává se jí poněkud šroubovaný happy end, působící spíše ve „výchovném“ stylu amerického televizního seriálu Beverly Hills 90210 .

Bude zajímavé, zda se v budoucnu postaví Eva Toulová po bok v úvodu zmíněných režisérů, hrajících ve svých filmech? Nebo se orientuje na tvorbu dokumentární či výtvarnou anebo psaní?

Foto: archiv filmu „JAK SE MOŘÍ REVIZOŘI“

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„ASSEMBLAGE“ atakovala auta

Aktivní ALTA adekvátně asociovala a atakovala agilním autorským abstraktním anglickým „Assemblage“ apokryfy a auditorium. A apelovala atakována automobily.

Jaká byla premiéra Martiny Hajdyly Lacové a seskupení ME-SA „Assemblage“? Jak už tomu bývává před premiérou, tak se tradičně (a „trendy“?) nezačínalo včas. U moderních – zejména pražských – tanečních scén nejen mně (ale stále větší armádě diváků) trochu vadí jakási nevyrovnanost. Pokud premiéra či repríza ze strany interpretů nezačne včas, tak se naprosto nic neděje. Nikdy jsem nezažil upřímnou omluvu. Pokud však divák přijde o trochu později, nebývá vpuštěn!!! Chápu úctu k hercům, celému uměleckému štábu… Ale kupříkladu dispozičně v divadle Ponec by mohli být  opozdilci téměř bezbolestně vpouštěni na horní balkon. Tam by, upřímně řečeno, minimálně rušili… A možná by se to dalo – při troše dobré vůle – vyřešit i v ALTĚ?

A tak se i v industriální ALTÉ čekalo, čekalo a ještě déle čekalo v typickém průchodu před hlavním sálem. A najednou ze dvora tohoto studia pěkně mezi premiérové čekající obecenstvo vjel – osobní automobil. Bez zatroubení! Stylové k tomu, co následovalo po dlouhém, maratónském čekání.

Jak již jsme byli předem z propagačních tiskovin připraveni, jednalo se o autorský počin Martiny Hajdyly Lacové. Těšili jsme se na užití silničních retardérů, na spolupráci jmenovkyně slavné výtvarnice Zuzany Scerankové – Pavly. Ta již zazářila ve známém Buran Teatru v Brně. Otazníky předem panovaly i kolem živé hudby…

Znalí divadelníci, hudebníci i teoretici, opět z Brna, právě vyzdvihovali multiinstrumentalistku a improvizátorku Hanu Foss Minaříkovou. Z Prahy naopak předem zněly pochvalné hlasy na adresu druhé hudebnice Žanety Vítové, spjaté zejména s Pražským improvizačním orchestrem a akordeonem…

Dějištěm „Asemblage“ byl již tradiční a první velký sál studia ALTA. Byl nabit přímo k prasknutí. Sedělo se i na schodech.

Vlastní jeviště ALTY bylo vymezeno dlouhým diagonálně položeným zpomalovacím – autentickým retardérem. Ne každý asi dokonale zná a ví, že je tento rozebiratelný… V levém zadním rohu hracího prostoru se neustále vzdouvá vojenská plachta. Asociuje pohyb, život uvnitř, pod ní. Nad ní – ve stejném vojenském maskovacím designu – visí obří šortky! Ne náhodou evokují červené trenýrky nad pražským Hradem.. Opodál leží několik malých, špičatých betonových hranolů, ostře se tyčících, jakoby z dílny proslulého Bořka Šípka. Ve středním pozadí na levé straně scény se pne totem, vytvořený z rozřezaných koláčů dřeva.

Skutečně, výtvarný rukopis Zuzany Sceránkové výrazně předznamenal celé, bezmála hodinové, představení. Stal se výrazným komponentem civilizačního příběhu a výtvarné artefakty se stávaly pilíři, na nichž inscenace – kromě nápadité choreografie – stála.

A už se vše rozjíždí… Na levé straně sedí dvě (až moc) živé, již zmíněné, hudebnice. S akustickými nástroji, ale i laptopy a dálkovým ovládáním. Na zemi leží šestice tanečnic. Zatím v  klidu téměř letargickém. V kolektivním duchu. Nic nevybočuje, nic neprovokuje. A pak poznenáhlu následuje nevyřčený houpavý apel k pohybu. Hudba – jakoby golemovským šémem – ožívá tanečnice a ony naopak ožívají hudbou…

Ještě stojí jistě za zmínku světelný design. Na něm zapracoval manžel hlavní autorky Jiří Hajdyla. Bylo vidět, že se jedná o manželský „teamwork“. Reflektory ani boďáky nepřebíjely vlastní scénu, nesnažily se za každou cenu exhibicionisticky dominovat… Naopak, byly s hudbou tím, co hnalo „Asemblage“ dopředu.

Celé představení „Asemblage“ přináší celou řadu výtvarně choreografických obrazů. Jde zde o konflikt přirozeného a strojeného pohybu, akustické a elektronické hudby, přírodních výtvarných artefaktů s umělými.

Zajímavý je i kontrast mluvené a zpívané ruštiny v podání Ekateriny Plechkové. Ve stínu „zemanovských“ (sice vojenských) šortek získává aktuální konotace.

Možná, že právě říjen 2018 klade naléhavé otázky… A „Asemblage“ na ně odpovídá s potřebnou razancí. Máme se bát islamistů? Anebo rusky mluvících (a zpívajících) lidí? A anglický název vtipně, avšak důrazně paroduje až nechutné ovlivnění českého slovníku anglo-americkými vzory, které však ve skutečnosti pražádnými pořádnými vzory  nejsou.

Vlastní kontrast hudby s elektronickými a samplovanými zvuky spoluvytváří i užití netradičních nástrojů. A tak zde s tradičním akordeonem kontrastuje například australské didgeridoo. I různé bicí nekonvenční nástroje a prvky.

Zmíněná maskovací plachta v pozadí stále evokuje život. Až v samém závěru představení odhaluje, že ji vzdouvá pouze – ventilátor. Bublina splaskla. Král je nahý. Krásná parodie na módní internetové a bulvárně novinové výmysly.

Asemblage“ je výrazným krokem Martiny Hajdyly Lacové do pomyslného divadelního souboje s Lenkou Vagnerovou & Company. Obě se žensky – avšak prostě a přírodní formou – vyjadřují civilně k civilizační tematice. Každá svým scénickým jazykem a pro ni typickými prostředky.

Věřím, že tento souboj dvou výrazných ženských tanečně choreografických osobností na dálku přinese i další úspěšné inscenace. Minimálně jako „Assemblage“.

Zakončení, až po představení, bylo opět stylové. Tradičně – bez zatroubení – vjelo ze dvora mezi odcházející obecenstvo tentokrát auto nákladní! Tuším, že jakési firmy Svoboda a Bobůrek? Nestačil jsem pořádně registrovat. Byl jsem rád, že jsem uskočil. Bylo i toto předem narežírováno? Možná, že po derniéře „Assemblage“ skončí retardéry zde v průchodu?

Assemblage
Premiéra: 8. 10. 2018, Studio ALTA

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
Dramaturgie: Jiří Hajdyla
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Produkce: Linda Průšová

Foto: studio ALTA/Vojtěch Sláma

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Derniéra „MUD“ a tanečnice MARKÉTA VACOVSKÁ!

Určitě byste si neměli v úterý 16. října nechat uniknout derniéru představení této taneční osobnosti. Máte poslední možnost nepřijít tak o extrémní taneční zážitek!

Pražské Quadriennale, největší mezinárodní přehlídka divadla a scénografie, a Studio Hrdinů spojují své síly. Neklidná performance MUD v podání tanečnice Markéty Vacovské bude uvedena 16. října 2018 od 20.00 ve Studiu Hrdinů. Stylizovaný rituál, který zkoumá podstatu kostýmu a jeho významy, si pohrává s nenápadnou výměnou pozic mezi hercem a divákem i realitou a imaginací.

Performance v koncepci Zuzany Formánkové a Ondřeje Kinského si dala za cíl prozkoumat podstatu kostýmu a významy, které s sebou na divadle může nést. Divadelní kostým se pro autory v režijní spolupráci s uměleckým šéfem Studia Hrdinů Janem Horákem stává samostatným scénickým prvkem, ale i architekturou, která propojuje jak samotného performera, tak i diváka s prostorem. Společně nastiňují jedno z témat blížícího se PQ 2019 – znejistění hranice mezi akcí na scéně a manipulací s divákem. Prostor Studia Hrdinů je sám o sobě vzpomínkou na výstavu Extrémního kostýmu, kterou pro PQ 2011 koncipovala kostýmní výtvarnice Simona Rybáková. Performance „MUD“ ve Studiu Hrdinů je pozvánkou na další ročník Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru.

Příští ročník Pražského Quadriennale se nebude věnovat jednotlivým částem scénografie odděleně, ale zaměří se naopak na spolupráci umělců a samotný kreativní proces otevřený novým vlivům. Právě díky odvážným krokům tvůrců, kteří se nebojí společně projít neustále se měnící krajinou lidské imaginace, přináší lehce extrémní zážitek performance ,MUD´,“ dodává umělecká ředitelka Pražského Quadriennale Markéta Fantová.

MUD“ představí 16. října ve Studiu Hrdinů performerka a tanečnice Markéta Vacovská, absolventka katedry pantomimy HAMU a členka souboru Spitfire Company. Za svůj výkon v představení One Step Before The Fall získala na Fringe Festivalu v Edinburghu prestižní ocenění Herald Angel, cenu České taneční platformy 2013 v kategorii Tanečnice roku a Cenu Divadelních novin. Za svůj mimořádný výkon byla také zařazena do širších nominací na Cenu Thálie.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„HYBAJ HO!“ v Altě bourá mosty

Studio ALTA se věnuje dlouhodobě a systematicky bourání mostů mezi Čechy a Slováky. Každoročně bývá vyvrcholením tohoto snažení festival „HYBAJ HO!“ Letos již devátým rokem.

Devátý ročník festivalu HYBAJ HO! se koná 25. až 28. října 2018 a představí to nejlepší z tvorby slovenských tanečníků a choreografů za poslední dva roky. V dobu, kdy oslavujeme sto let od vzniku ČSR a deset let od vzniku Studia ALTA, ukáže festival pražskému publiku širokou paletu přístupů k současnému umění i tradicím slovenské kultury. A současně dokáže, že současný slovenský tanec nezná žádné hranice. Geografické ani žánrové.

Proč právě slovenský tanec a proč právě v Praze?Kulturní různorodost vnímám jako základ zdravé společnosti. Tanec jako jazykově bezbariérový druh umění přirozeně migruje a propojuje umělce z různých koutů světa. Festival HYBAJ HO! je důkazem, že hranice mezi státy nejsou překážkou pro kulturní výměnu. Názvem festivalu chceme vyzvat lidi, aby se nepřestali hýbat, fyzicky ani mentálně“, vysvětluje Lucia Kašiarová, ředitelka Studia ALTA a festivalu HYBAJ HO!, která sama jako Slovenka žijící v Praze reprezentuje české umění doma i v zahraničí.

Letošní program bude různými způsoby reflektovat témata času. Hledání odpovědí v minulosti, intenzivní život v přítomnosti či nejisté otázky budoucnosti – tyto a další motivy nabídnou u příležitosti „osmičkových“ výročí zamyšlení nad vztahem mezi osobními zkušenostmi a velkými dějinami. Svá díla představí celosvětově oceňované hvězdy současného tance, nejstarší generace tvůrců i nejtalentovanější studenti a čerství absolventi uměleckých škol.

Hlavní událostí letošního festivalu HYBAJ HO! je potřeštěné a lechtivě exotické představení „Tropical Escape“ slovensko-maďarského tanečníka a choreografa Csaby Molnára a Márcia Canabarra, které získalo prestižní maďarskou Labanovu cenu za choreografii.

Csaba Molnár

Další jména festivalu se taky pravidelně objevují v programech zahraničních festivalů a jsou pražskému publiku dobře známá – zejména pak Milan Tomášik ze světoznámého souboru Les SLovaKs Dance Collective, který na festivalu HYBAJ HO! představí své nejnovější sólo.

Spektakulární multimediální performance o nejistotách dnešního i budoucího světa s názvem „WOW!“ (Slepá mapa světa) skupiny Debris Company se přednedávnem vrátila z úspěšného turné v USA a na bratislavském festivalu Nová dráma 2018 získala v konkurenci nejlepších činoherních představení hlavní ocenění Inscenace roku.

Duet Watch Now!“ Lucie Holinové a Daniela Račka reaguje na aktuální společenské téma nebezpečí ztráty soukromí a sbírání osobních informací.

Naopak velmi intimní autobiografickou zpověď nabídne inscenace „Stopy v paměti“ skupiny Odivo. Projekt vychází z osobní zkušenosti tvůrkyň, jejichž bratrům byla diagnostikovaná paranoidní schizofrenie.

„Suvenýr“ je kolektivním intermediálním dílem kolektivu kolem Nástupiště 1-12

Široký žánrový rozptyl doplní živá intermediální instalace „Suvenýr“ kolektivu z Nástupište 1-12, propojující zvukové, vizuální a performativní formy umění s poezií a architekturou. Yuri Korec ve své inscenaci d-BODY-m představí unikátní fyzickou studii o paměti těla.

Yuri Korec

Mladší generaci tvůrců bude zastupovat se svými sóly Eva Urbanová a Tomáš Janypka či Eva Priečková, která v duetu „Earthworms are Crossing the Road“ hledá s iránskou performerkou Saghar Hosseinpour porozumění beze slov. Naopak trojice autorek starší generace pod vedením Anny Sedláčkové ve své inscenaci Stories of Be-coming (Pátrání po prvním pohybu) hledá prostřednictvím tance, hlasu, slova a vědeckých informací struktury a vztahy, které v nás přetrvávají od početí po celý život.

V doprovodném programu opět nebudou chybět diskuze, workshopy, večírky či koncerty a výstava. Více informací naleznete na www.hybajho.cz a www.studioalta.cz.

PROGRAM FESTIVALU HYBAJ HO! 2018:

25.10. 18.30 / Eva Urbanová: Una Dua + Tomáš Janypka: Nové sady
25.10. 19.30 / Mária Danadová, Monika Kováčová: Stopy v paměti
25.10. 20.30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Eye Candy
26.10. 18.30 / Yuri Korec: d-BODY-m
26.10. 19.30 / Csaba Molnár, Márcio Canabarro: Tropical Escape
27.10. 18.00 / Lucia Holinová: Watch Now
27.10. 19.00 / Suvenýr (autorský projekt Nástupišťa 1-12)
27.10. 20.00 / Milan Tomášik: Sólo 2016
28.10. 18.00 / Anna Sedlačková a kol.: Stories of Be-coming (Pátrání po prvním pohybu)
28.10. 19.00 / Saghar Hosseinpour, Eva Priečková: Earthworms are Crossing the Road
28.10. 19.30 / Debris Company: WOW! (Slepá mapa světa)

DOPROVODNÝ PROGRAM:

24.10. 19.00 / Vernisáž výstavy Lukáše Škorvánka: MOR HOE!
23.-25.10 / taneční workshop Csaba Molnár, Márcio Canabarro
26.10. 21.00 / Charmsove deti (koncert)
27.10. 15.00 – 17.00 / Jak řídit umění? (diskuze)
27.10. 21.00 / Hallogenerator (koncert)
28.10. 12.00 – 17.00 / Konec punku v Česku: Operace Alta-Mira (konference)

VYSTUPENKY:

https://goout.net/cs/listky/hybaj-ho-2018/fbnc/

Foto: ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„SATURN“ a záhadný DJ v Altě

Kdo se skrývá za záhadným jménem Dø√∑ Ç@K∑???

Studio ALTA uvede 18. října premiéru prvního celovečerního sóla brazilského choreografa Renana Martinse, které vytvořil v dialogu s DJ Dø√∑ Ç@K∑ a s dramaturgickou podporou Colline Etienne. Představení „SATURNO, A FESTA!“ je založeno na tranzitu Saturna – astrologickém tranzitu, který je znám především svou mocnou, transformační silou působící jak po psychologické, tak po duchovní stránce.

Inscenace vychází z osobní zkušenosti performera, který dle svých vlastních slov procházel posledních pár let těžkým obdobím plným úzkosti a záchvatů paniky. Změna nastala až po tranzitu Saturna: „Inscenace je oslavou konce této éry a všeho, co jsem v ní objevil. Saturn má nesmírnou sílu, která vás donutí si sednou a pozorovat, změnit se“, říká Renan Martins.

Vliv astronomických jevů na psychiku člověka rozehrává Renan Martins ve fiktivním hudebním klubu, kde motorem pohybu je pop music. Tu chápe jako zdroj všeobecně známých odkazů, které materiál inscenace zpřístupňují divákům. V intimním prostoru se autor snaží být médiem, zprostředkovat energii mezi diváky a sebou samým a reflektovat traumata nejen své, ale i všech přítomných.

Ve víru neustálých proměn se přesouvá tam a zase zpět od niterných pocitů po hudební videa MTV, od folklórních tanců po dramaticky nabité obrazy. Nikdy se však neustálí v jedné, neměnné poloze.

Tvůrčí tým:  Choreografie: Renan Martins
Performance:Renan Martins, Dø√∑ Ç@K∑ (Zen Jefferson)
Hudba:Dø√∑ Ç@K∑
Asistentka choreografa + dramaturgie:Colline Etienne
Produkce:danceWATCH, Sekoia Artes Performativas
Za podpory:
MKČR, MHMP, Studio ALTA, Teatro Municipal do Porto – Campo Alegre
Rezidenční prostory:Campo Aberto/Teatro Municipal Campo Alegre – Porto (PT), Fazenda Santa Esther – São Paulo (BR), ALT@RT/Studio ALTA (CZ)

Foto: ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Choreograf JIŘÍ HORÁK v kostele!

Vy, kteří se chcete něco dozvědět o tanečním zákulisí a při tom ještě absolvovat výtečný koncert z děl klasika i předních autorů soudobé vážné hudby, vypravte se 17. října na pražskou Malou Stranu!

Vážení a milí čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,

přátelé, příznivci Pražských múz, baletního umění a hudby,

srdečně Vás zveme na další koncert sezóny komorního cyklu „Pražské múzy“.

Koncert je tentokrát věnován múze Terpsichoré, která byla bohyní tance a řeckého chóru. Na koncertě vystoupí vynikající soubor „ENSEMBLE MARTINŮ“, 

který do programu zařadil mimo jiných díla Antonína Dvořáka,

Libora Ščerby

a hlavně Michala Müllera, který zvítězil na skladatelské soutěži v Lucemburku

Večerem provede Eva Garajová,

jako host se představí český choreograf a taneční pedagog Jiří Horák.

Pěvkyně Eva Garajová – průvodkyně večera

ENSEMBLE MARTINŮ

Jiří Horák – choreograf

Lucie Danihelková, ATDK,

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Narozeniny propojí NoD a ROXY!

Velké narozeninové oslavy BE26 propojí dva kluby v centru naší metropole. Můžete se na ně vydat od počátku čtvrtého říjnového týdne!

Klub ROXY a Experimentální prostor NoD jsou neopomenutelným multikulturním centrem na mapě Prahy. Letošní narozeninové oslavy s názvem BE26 opět spojí oba prostory.

Oslavy letos proběhnou od 22. do 28. října ve všech prostorách ROXY a NoD. V NoDu se můžete těšit na divadelní představení, výstavy a koncerty.

Divadlo NoD představí v rámci letošního narozeninového programu čtyři autorské divadelní inscenace, které spojují témata společenské odpovědnosti, svobody a odvahy mluvit o tom, co ostatní nechtějí slyšet. Tyto tituly nám přinesou pohledy na různé zásadní okamžiky české historie, osobní příběhy na pozadí velkých dějin i pohled na to nejsoučasnější dění v naší zemi.

V úterý 23. října od 19.00 se jako host představí Divadlo Dagmar s inscenací „Osm statečných“. Scénická kompozice o moskevské demonstraci proti okupaci ČSSR v roce 1968 vychází zejména z knihy N. Gorbaněvské „Poledne“ a ze sborníku dokumentů a rozhovorů „Za vaši a naši svobodu“ editora A. Hradilka.

V pátek 26. října od 19.30 bude divadelní sál patřit rezidenčnímu souboru Divadla NoD 11:55 a jejich improvizačnímu pásmu s názvem „Harakykyri“.

V sobotu 27. října od 19.30 mohou diváci vidět inscenaci Jana Strýčka „Sedm kostek cukru“, inspirovanou životem politického vězně Josefa Černohorského.

V neděli 28. října v 19.30 se budeme loučit nejen se samotným narozeninovým festivalem, ale také s inscenací souboru Maso krůtí  „Cirkusvobody“, která se v Divadle NoD hrála od roku 2016.

Festivalové vstupné na jednotlivá představení týdenního programu je za 100 Kč. Divadelní sál a všechny přilehlé prostory na celý týden ožijí autorským divadlem a dialogem mladých tvůrců s diváky.

Bude ale také co poslouchat! V rámci narozenin vám ve čtvrtek 25. října od 19.00 ROXY a NoD opět naservíruje „SOUNDZ CZECH“, to nejlepší, co česká hudební scéna nabízí. Všechna zákoutí obou prostorů rozezní české kapely a multižánrové hudební projekty (Zrní, F V T V R E, Branko’s Bridge, Space Love, hošty, Pris, Stereofox, atlantik, Market, Møreti, C:/LEANWATER, Voodoo808, Hyenxxx).

Galerie NoD si pro letošní narozeninové oslavy připravila hned dvě realizace – jeden audiovizuální site-specific výstavní projekt a jednu environmentálně laděnou intervenci ve veřejném prostoru nad křižovatkou Dlouhá-Rybná. 

V pondělí 22. října od 19.00 se uskuteční vernisáž výstavy Jakuba Jansy – „CLUB OF OPPORTUNITIES Ep.5: Keeping in line“. Výstava sleduje Jansovy tradiční strategie budování situačních environmentů a rozvíjí příběh jednotlivých charakterů a postav, které uvedly předešlé výstavní projekty. Prostřednictvím audiovizuální a prostorové objektové instalace, režírované akce a živé performance v galerijním prostoru zapojuje do procesu dramaturgie díla samotného diváka coby spoluúčastníka a performera jeho obsáhlé významové a formální choreografie.

Ve středu 24. října bude slavnostně odhalen nový objekt nad křižovatkou Dlouhá/Rybná, který pro letošní rok připravil Vladimír Turner. Objekt „Frutti di Mare“ bude zhmotňovat v monumentální instalaci plastové „plody moře 21. století“: gigantický úlovek spotřebního obalového materiálu v protrhané rybářské síti. Instalace „Frutti di Mare“ se stane vlajkovou lodí stejnojmenného environmentálně-uměleckého projektu, který byl spuštěn ve spolupráci s inciativou „Keep It Clean“ v průběhu září 2018 několika úklidovými akcemi a sběrem plastového odpadu ve volné přírodě a městské krajině. Součástí projektu budou dále nejen úklidové a sběrné akce, ale také řada diskuzí, workshopů, promítání dokumentárních filmů a online kampaně v průběhu roku 2018-2019, které budou upozorňovat na problematiku globálního plastového znečištění. 

Vstup na akce pořádané Galerií NoD je zdarma.

Více informací o programu na www.nod.roxy.cz

Performance v knihovně

Čtvrtek a sobota patří v Galerii hlavního města Prahy v Městské knihovně opět Tomáši Rullerovi a jeho živým aktivitám u příležitosti výstavy „Perform Made“. Kdo ještě neviděl jeho předcházející akce, má poslední šanci – výstava bude končit!

Tomáš Ruller