Festival Letní Letná vydává podcast o novém cirkusu

Představí se akrobaté, producenti i členové týmu festivalu

Již 19 let je hlavním cílem festivalu Letní Letná rozvíjet nový cirkus a předávat divákům kouzlo tohoto žánru. A proto organizátoři festivalu přicházejí s Letní Letná podcastem, který ve svých epizodách představí akrobaty, producenty a různé členy týmu festivalu i jiných českých projektů, které spojuje láska k novému cirkusu. K poslechu je všem zdarma na Spotify nebo Apple podcasts.

Hosty prvních dvou dílů jsou Jiří Turek (Letní Letná) a Petr Forman (Aréna), dva ředitelé novocirkusových festivalů, a Petr Král, divadelní kritik a publicista.

V první epizodě si Jiří Turek a Petr Forman povídají s moderátorkou podcastu Veronikou Štefanovou o tom, co hraje nejdůležitější roli při výběru představení pro jejich festivaly. S jakými obtížemi se musí potýkat, když chtějí každý rok vybudovat vlastní cirkusový svět, a co je na novém cirkusu fascinuje, proč mají neutuchající motivaci připravovat pro českého diváky kvalitní program.

Druhá epizoda zase skrze rozhovor se zakladatelem a šéfredaktorem časopisu Svět a divadlo Petrem Králem kouká na cestu nového cirkusu v České republice za posledních třicet let i to, jak obohatil a obohacuje českou divadelní scénu.

V dalších dílech podcastu lidé uslyší bratry Rosťu a Vítka Nováka z Cirk La Putyka, Petra Horníčka z Losers Cirque Company či dvorního fotografa Letní Letné Františka Ortmanna  a další české osobnosti, pro které je nový cirkus vášeň, práce a mnohdy i smysl života. Nové díly bude moderovat Alena Rokosová.

Letní Letná podcast je k poslechu na Spotify – spoti.fi/3beWCQc a Apple podcasts – https://apple.co/3zL7xeF.

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

Cirkuzkus se blíží

Akrobacie na samé hranici fyzických možností

Akrobacie na samé hranici fyzických možností, spektakulární obrazy i hravé choreografie, zapojující nejmenší nadějné akrobaty nebo živou hudbu. Tanec, koncerty, workshopy. Divadlo na cucky láká na druhý ročník přehlídky Cirkuzkus, která se uskuteční již za dva týdny, od 9. do 17. července v areálu olomouckého Letního kina a na Dolním náměstí

Diváky čeká celkem jednadvacet akcí v devíti dnech, v Olomouci vystoupí kromě tuzemských umělců také zahraniční hosté – z Ukrajiny, Itálie nebo Chile. Na scéně se objeví Losers Cirque Company, kteří u festivalového publika vzbudili nadšení už vloni, dále např. Divadlo Continuo, Holektiv, Cirkus TeTy, Depáso Company nebo Ceren Oran & The Moving Borders.

Program přehlídky je rozdělen mezi Letní kino a Dolní náměstí. „Na Dolním náměstí uvedeme vedle některých workshopů a DJ setů, situovaných do Divadla na cucky, také trojici večerních představení, na které nebudeme vybírat vstupné,“ popsala ředitelka pořádajícího Divadla na cucky Alžběta Kvapilová. „Jedná se přitom o mimořádné zahraniční projekty La Trottola souboru Depáso Company nebo The Urge – dílo v Německu žijící turecké choreografky Ceren Oran, které vznikalo v reakci na období lockdownů. Cíleně pro veřejný prostor a mimo jiné také v naší koprodukci,“ pochlubila se Kvapilová.

Na strhující večerní show v kino areálu pod dómskými hradbami mohou zájemci zakoupit vstupenky buď jednotlivě za 390 / 290 / 190 Kč, nebo v rámci permanentky, kterou letos pořadatelé mimořádně zvýhodnili. „Víme, že aktuální ekonomická situace může být pro mnohé lidi tíživá a ani my se zřejmě od příštího roku nevyhneme zvýšení vstupného. Setkání s publikem v co nejhojnějším počtu je ale hlavní důvod, proč tuto prázdninovou přehlídku pořádáme. A tak bychom chtěli motivovat a odměnit diváky, zajímající se o kulturní akce v předstihu nebo diváky, kteří si chtějí užít alespoň část dovolené v Olomouci,“ vysvětlil Zdeněk Vévoda, vedoucí komunikace Divadla na cucky, které proto nabízí ještě do konce června permanentky na pět festivalových večerů v Letním kině za 1.190 (890) Kč. V červenci se jejich cena dostane na loňských 1.390 (990) Kč. Koupi vstupenek lze uskutečnit na webu www.divadlonacucky.cz, který také nabízí více informací k celému programu Cirkuzkusu.

9.–17. července
CIRKUZKUS 2022
Devítidenní smršť plná cirkusových kousků, akrobacie, tance, koncertů, workshopů a nevídaných show na olomouckém Letňáku a Dolňáku!

9. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Divadlo Continuo: Please Leave a Message


Dechberoucí představení předního českého souboru fyzického divadla, na samé hranici pohybových možností a s poutavým výtvarným provedením.

Ve chvíli, kdy si na počátku člověk uvědomil sama sebe, zděsil se. Spatřil svoji smrtelnost i konečnost nekonečného vesmíru. A hned poté, snad ze strachu, snad v bláhové naději na možnost zapomnění, snad ze závrati vědomí se dal do tance. A pak obtiskl svoji dlaň na zeď jeskyně, aby zůstala alespoň stopa jeho pomíjivosti. Aby zanechal zprávu: „Byl jsem tady, tančil jsem.“

Každým pohybem, který učiníme, vytváříme svět a necháváme za sebou stopu. Pohyb těla na samé hranici fyzických možností, černé dominantní plochy a bílé trajektorie, jež vytvářejí pohybovou, výtvarnou a hudební kompozici, ve které fyzické divadlo střídají výtvarné obrazy, komika tragiku, vertikalita se mění v horizontalitu a naopak.

A na konci vlastně nevíme, co je dole a co nahoře, kdo uvnitř, kdo venku a hlavně, proč žijeme ve světě, ve kterém už „nehledáme pravdu, ale jen potvrzení vlastních předsudků.“ Ve světě, ve kterém se necítíme doma přesto, že jsme si ho sami vytvořili a každodenním opakováním naučených trajektorií jen znovu a znovu potvrzujeme jeho hranice.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00
    Akce! Pohyb! Abstrakce!
    Workshop s Divadlem Continuo.

  1. července / 16.00 Letní kino Olomouc
    Street Art
    Workshop s Chaos company.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Holektiv: Vrány
Tanečně–akrobatická performance letících žen–vran s živou hudbou

JEDNA JE PLÁČ A DVĚ JSOU SMÍCH,
TŘI BUDOU SVATBA, ČTYŘI ROZENÍ,
PĚT JICH JE STŘÍBRO, ŠEST ZLATO ZAS,
SEDM TAJEMSTVÍ, KTERÉ NÁM NEŘÍKÁŠ,
OSM NEBE, DEVĚT PEKLO
A DESET SE ČERTA LEKLO.

Žijí po našem boku, stejně jako okupují svá území v lesích daleko od lidí. Jejich barva, nahrbený postoj a láska ke zdechlinám napomohly tomu, že se staly symbolem smrti. Jsou ale i symbolem narození. Vrány jako nositelky snů a tajemství.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00 Letní kino Olomouc
    Základy párové akrobacie
    Workshop se souborem Holektiv.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc

Losers Cirque Company: Grandiózní


Nový cirkus světového formátu, v plné své kráse! Vizuální podívaná s úchvatnými akrobatickými výkony, která předčí vaše cirkusová očekávání.

Jak zachránit rozpadající se divadelní soubor a sám sobě dokázat, že dlouholetá dřina na jevišti měla smysl? Naši hlavní hrdinové, akrobaté z povolání, touží vytvořit průlomové umělecké dílo s mimořádnou duchovní a kulturní hodnotou. Něco, co přesahuje je samotné. Velkolepé představení, které navždy změní jejich životy. Na svůj grandiózní projekt však musí nejprve získat finance a jsou (tak jako spousta uměleckých souborů v reálném světě) závislí na štědrosti grantových komisí a vrtkavé divácké přízni. Svému snu jsou ochotni obětovat cokoliv: vlastní finance, hrdost, i své zdraví.

Koncept připravovaného grandiózního představení se upravuje a mění v závislosti na výši rozpočtu. Akrobaté jsou nuceni vyrovnat se s havarijním stavem cvičebního náčiní, nevyhovujícím tréninkovým prostředím a dalšími bizarními problémy. Mimo zkušebny se navíc odehrávají další příběhy, které zrcadlí reálné zkušenosti performerů z jejich běžných životů. Jsou nuceni kombinovat každodenní divadelní zkoušky a “normální” práci, aby se mohli věnovat tomu, co nade všechno milují. Situaci se snaží zachránit pěkně po česku: domácím kutilstvím a vynalézavostí. Vždyť se to přece nakonec nějak zvládne. Musí!

Inspirováno skutečnými událostmi.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00
    Contemporary Dance
    Workshop s Losers Cirque Company.

  1. července / 16.00 Letní kino Olomouc
    Zahraj si s kapelou Point of Few
    Vezmi svůj hudební nástroj a přijď si zahrát na velkou stage společně s kapelou Point of Few.

  1. července / 21.00 Letní kino Olomouc
    Point of Few
    Instrumentální kvarteto s mimořádně originálním, svěžím zvukem, organicky propojujícím elektroniku a populární hudbu se současným jazzem.

Jejich hudba je barevná, dobrodružná a proměnlivá jako současná doba. Jejich doménou jsou silné melodie, dynamické beaty a unikátní zvuk.

Přesto, že skladby mají často neprvoplánové formy nebo používají lichá metra, stále vyznívají jako písničky se samostatnými světy, vyprávějící příběhy.

Inspiraci kapela čerpá eklekticky napříč současným jazzem i populární hudbou. Důležitým vlivem je newyorská jazzová scéna a hudebníci jako Justin Brown, James Francies, Jeremy Dutton, Mark Guiliana, Donny McCaslin, Robert Glasper nebo Charles Altura, ale občas z jejich tvorby vykouknou i ohlasy ranějších jazzových idolů, jako jsou Pat Metheny nebo Bill Frisell. Z oblasti populární hudby je to pak pestrá směsice sahající od Davida Bowieho přes Radiohead, Red Hot Chilli Peppers až např. k Anderson Paak. Point of Few a její členové si zakládají na hudební otevřenosti a pozitivním vztahu k populární hudbě, kterou neváhají nechat do svého zvuku proniknout.

Vstupné: 190 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 10.00 Letní kino Olomouc
    Závěsná akrobacie a hooping
    Workshop s Cirkusem TeTy.

  1. července / 18.00 Letní kino Olomouc
    Cirkus TeTy: Voyerky
    Představení matek, nematek a dětí na hranici nového cirkusu, tance a fyzického divadla, se vzdušnou akrobacií na lanovém tunelu.

3 pohybové laboratoře. 3 různé choreografky. 1 režisérka. Až 15 performerů.

Experimentální inscenace Voyerky se pohybuje na hranici nového cirkusu, tance a fyzického divadla, využívá techniky vzdušné akrobacie, a to na zavěšeném lanovém objektu. Pracuje s reálnou situací v kontrastu očekávání.

Vstupné: 390 / 290 Kč nebo v rámci zvýhodněné permanentky

  1. července / 21.00 Divadlo na cucky
    Franzie
    Koncert.

  1. července / 21.00 Divadlo na cucky
    Ingret
    Koncert ukrajinské kapely.

  1. a 16. července / vždy v 18.00 Dolní náměstí
    Depáso Company: La Trottola
    Dvojice z Itálie a Chile představuje svou vzdušnou show, při níž žasnete nad zázraky závěsné akrobacie.

Dvě postavy vzdorují gravitaci a létání se stává jejich oblíbenou kratochvílí.

Rotují vzduchem jako právě roztočená káča, nechají se unášet svou hybností a čelí obtížím při překvapivé volbě každého nového pohybu. Zkoumají a ochutnávají velká tajemství, odpoutáni od země.

Vstup volný.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Vzdušná akrobacie
    Workshop s Depáso Company.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Luke
    DJ set na zahrádce Café na cucky.

  1. července / 10.00 Divadlo na cucky
    Contemporary Partnering
    Workshop s Míšou Kadlčíkovou a Tomášem Pražákem.

  1. července / 18.00 Dolní náměstí
    Ceren Oran & The Moving Borders: The Urge
    Simultánní taneční představení ve veřejném prostoru, inspirované improvizacemi z období lock-downu.

Jaký pohyb se vejde mezi postel a skříň? Lze zatančit klasickou variaci u kuchyňské linky? Nebo si připomenout release techniku na balkoně? Lock-down. Nemožnost vyjít ven, na taneční sál, do divadla, potkat se s diváky či ostatními tanečníky, rodinou či přáteli. Na jaře 2020 zaplavila sociální sítě home videa, která jsou svědectvím o touze tanečníků a choreografů tančit a zůstat v kontaktu, zůstat viditelní. Choreografka Ceren Oran několik z nich vybrala jako inspiraci ke svému nejnovějšímu projektu “The Urge”, který umístila záměrně do veřejného prostoru.

Vstup volný.

  1. července / 21.00 Café na cucky
    Elzeeno von Beneshow
    DJ set na zahrádce Café na cucky.

Zdeněk Vévoda

pro Taneční magazín

Rozhovor s režisérem Josefem Kačmarčíkem

„Děsil jsem se zpěvu a pohybu na jevišti“

I když pochází z herecké rodiny, o herectví neuvažoval. Našel se v režii, kterou vystudoval na DAMU. Již během studií režíroval scénická čtení, coby profesionální režisér začínal v MD Kladno. Dnes spolupracuje Josef Kačmarčík s několika divadelními scénami a také s rozhlasem. K divadlu, které zná od mala, patří také tanec, který jej, jak sám přiznává: „Láká kdykoliv, když začne hrát hudba! Ale ne vždy se to setká s úspěchem.“

Pocházíte z herecké rodiny a herectví se věnoval, kromě Vašich rodičů, také dědeček a Váš strýc a divadlo znáte od mala. Jaké bylo vyrůstat v takovém prostředí plném herců? O herectví jste, jak jste v jednom rozhovoru přiznal, ale neuvažoval. Čím jste chtěl být?

„Pro mě to bylo přirozené, protože kolem divadla se opravdu točila skoro celá rodina. A já to prostředí měl vždycky rád, připadalo mi, že je v něm živo a že se pořád něco děje. Zvlášť v Ostravě byla (a dodnes je) divadelní komunita hodně výrazná.

Já jsem si ale nikdy nepřipadal jako člověk, který by měl stát na jevišti, navíc bych se děsil zpěvu a pohybu. A zajímaly mě i jiné věci, takže jsem v dětství chtěl být paleontologem, pak se nápady střídaly… a nakonec jsem šel na gymnázium, abych mohl rozhodnutí co nejvíc odkládat.“

Co Vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodl pro divadelní režie na DAMU, kterou jste studoval v ročníku Jana Buriana? 

„Myslím, že rozhodující faktory byly dva – jednak jsem jezdil na přehlídky uměleckého přednesu, jednak jsem nastoupil při střední škole jako uvaděč do Švandova divadla. Tyhle dvě aktivity mě dostaly k divadlu jinak než jako dítě herců, a já zjistil, že to prostředí nechci opouštět.

Režie mi přišla bližší než herectví, lákala mě možnost od počátku určovat, kterým směrem inscenace půjde a jaká témata otevře. Ale všichni mě ujišťovali, že se na tento obor na DAMU na poprvé nebere, takže jsem šel k přijímačkám vlastně na zkoušku, abych v příštích letech věděl, co očekávat. A dostal jsem se. K tomu jsem ještě nastoupil na Mediální studia na FSV UK, ale záhy jsem si ověřil, že se chci věnovat divadlu. Připadalo mi zábavnější zkoušet v prostoru, než sedět v přednáškovém sále.“

Již během studií jste režíroval scénická čtení, se studenty jste zrežíroval hru Perseidy, kterou jste uvedl v Retudě. První režii v profesionálním divadle jste měl v Městském divadle Kladno Tlustý prase. Co je Vám bližší? Režírovat scénická čtení nebo divadelní hry?   

„Scénické čtení je pro mě zajímavý mezikrok mezi textem a inscenací – vyžaduje, myslím, jiný režijní přístup než inscenace jako taková, umožňuje větší míru zcizení, která je dána už tím, že herci mají text v rukou. V něčem se podobá spíš rozhlasové hře, protože text je dominantní složkou. Ale samozřejmě, že režírovat inscenaci je „víc“  – taky je možné ji déle zkoušet.

Zajímavou zkušeností byla pro mě práce na textu Davida Giesselmanna „O klucích aneb Jsem kuchta!“, kterou jsem nejprve režíroval jako scénické čtení v rámci Zlomvazu a pak v ostravském Studiu G jako inscenaci. A projevilo se, že je potřeba mít naprosto jiný přístup, inscenace vyžaduje daleko jasnější vykreslení situací, postav, a také propracovanější práci s prostorem.“

 Od té doby jste coby režisér podepsaný pod řadu inscenací na různých divadelních scénách. Připravujete novou inscenaci? Na co byste čtenáře pozval do divadla?

„Mě teď čeká především práce rozhlasová, aktuálně pracuji na rozhlasovém muzikálu pro Rádio Junior Vlkův sen o cestě na měsíc. Ale určitě bych pozval na inscenaci Lidé, místa, věci na Malé scéně plzeňského DJKT, která netradičně pracuje s prostorem blackboxu a umožňuje divákům vidět herce skutečně zblízka a dostat se (obrazně) do děje. Ale také na chebského Odyssea, zmiňované ostravské O klucích či na pražské inscenace. A především zvu samozřejmě kamkoliv do divadla, protože situace po covidu je pro mnoho scén složitá a divadlo za to myslím stojí.“

Hodně spolupracujete s rozhlasem, kde jste inscenoval rozhlasové hry nebo čtení na pokračování. A co filmová nebo televizní režie?

„Nikdy jsem o ní reálně neuvažoval. To sice tolik ani o rozhlase, ale přece jenom bych řekl, že i díky zkušenosti s recitací mi byla práce s textem vždy blízká. A dnes jsem za práci v rozhlase extrémně šťastný.

U filmu mám velký respekt k technologii, takže mi vždycky připadalo, že to ani dělat nemůžu. Ale samozřejmě, že by mě lákalo to alespoň vyzkoušet, protože filmové médium je fascinující. Zatím se nic nerýsuje, tak se aspoň často snažím hrát si s filmovými principy na divadle – a to mě baví taky.“

V jednom rozhovoru jste řekl, že Vaši rodiče měli 50 procentní úspěšnost, když Vás odrazovali od herectví. A co dnes, nemáte někdy chuť si něco sám zahrát? 

„Ano, u divadla jsem, ale herec nejsem, tak bych to viděl tak 50:50. A chuť samozřejmě občas mám, když například na zkoušce nuceně něco zaskakuji, láká mě to a působí to hrozně jednoduše. Jenomže ono to vůbec jednoduché není – a jsem přesvědčený, že bych na to neměl. I díky čtyřleté zkušenosti na Vyšší odborné škole herecké, kde se snažím herectví vyučovat, si znovu a znovu uvědomuji, jak je to náročná profese a že ji rozhodně nemůže dělat každý. A že se vlastně nedá naučit.“

A co tanec? Ten Vás nikdy nelákal?  

„Mě tanec láká kdykoliv, když začne hrát hudba! Ale ne vždy se to setká s úspěchem. Ode všech slyším, že mám velmi specifický styl tance, takže na profi kariéru by to asi nebylo. Plus mám taky montovanou páteř. Ale přítelkyně, která studuje fyzické divadlo na JAMU, se mi snaží dávat nějaké rady, tak se třeba aspoň na rekreační úrovni zdokonalím“.

Na pohádce Bob a Bobek, kterou uvedlo Divadlo J. K. Tyla v Plzni na Malé scéně, jste spolupracoval s Vaší maminkou Apolenou Veldovou. A co s tatínkem? 

„S tatínkem jsem zatím spolupracoval pouze v rozhlase. A musím říct, že byť oba rodiče mám jako herce rád, uznávám je a všechny spolupráce mezi námi byly v pohodě, snažím se propojování osobních a pracovních vztahů spíše vyhýbat. Připadá mi, že je to většinou spíš překážka než pomoc.“

Jak rád trávíte chvíle volna? Co Vám říká slůvko relax?

„Nejsem úplně dobrý time-manager, takže chvíle volna jsou často opravdu pouze chvíle. Ale rozhodně trávím rád čas s kamarády, ideálně na pivu, rád si vyjedu na kole, klidně někam do hor, vezmu psa na procházku do lesa, nebo si zajdu do sauny, do kina… no a často člověk stejně skončí na představení v divadle.“

 Josef Kačmarčík

Narodil se 2. března 1992 v Ostravě jako syn herců – Apolena Veldová (1964) a Milan Kačmarčík (1967). Dědeček Josef Velda (1930 – 1994) byl člen činohry ND v Praze. Strýc Martin Velda (1958) se věnuje dabingové režii.

Josef vystudoval divadelní režií na DAMU.

Jako režisér spolupracuje s různými divadly jako – Vršovické divadlo MANA (Víra? Láska! Naděje!), Divadlo Aqualung (Pravda), Studio G (O klucích aneb Jsem kuchta!), Divadlo J. K. Tyla Plzeň (Lidé, místa, věci), Západočeské divadlo v Chebu (Odysseus) a s rozhlasem 

Foto: Archiv Josefa Kačmarčíka

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečníkem Star Dance Martinem Prágrem

„Dřív pro mě nebylo nic než tanec. Dnes vidím i jiné věci“

Martin Prágr

Tanec jej provází od dětství a jednu dobu byl pro Martina Prágra vším. Jako tanečník vystupuje v páru Pragr and Galan a spolu se svoji taneční partnerkou Denisou Galandžárovou založili Klub Happy Dancem, kde učí tanec děti a dospělým se věnují v tanečních kurzech Tanec nebo Víno. V posledních dvou ročnících TV taneční soutěže StarDance aneb  když hvězdy tančí  se představil jako taneční partner Gabriely Koukalové a Simony Babčákové.

V sedmi letech jste ve svém rodném Hodoníně začal tančit. Velice Vás v tom podporovala maminka a v patnácti jste kvůli tanci odjel do Ostravy a začal si plnit své  sny. Co Vás ještě kromě tance bavilo?  

„Nebýt mé mámy, tak vlastně vůbec netancuji. Když jsem začínal, tak byla na nás s bráchou úplně sama, takže ona byla můj sponzor jak finanční, tak časový (jezdila na všechny závody). Když jsem šel do Ostravy, tak velkou oporou už byl i její přítel. Mě baví celkově sport od mala. Můžu hrát hokej, fotbal, plavat… ale dříve byl tanec číslo jedna 😉

V Ostravě jste potkal Denisu Galandžárovou a společně se Vám podařilo vyhrát MČR v kategorii mládež a stali jste se také vicemistry do 21 let. Zúčastnili jste se řady prestižních tanečních soutěží na mistrovství Evropy v Moskvě, Stuttgartu nebo na Mallorce na mistrovství světa. To znamená samý trénink, měl jste vůbec čas na studium?

„Bylo to jednoznačně nastavené. Pokud chci tančit, musí být výsledky ve škole, takže každou volnou chvíli jsem věnoval studiu. Škola mě bavila. Studoval jsem obchodní akademii.“

Od osmnácti let tanec vyučujete. V roce 2013 jste spolu s Denisou založili Klub Happy Dancem a Vaším  cílem je rozhýbat tancem děti z okolí Českého Těšína a Třince. Mají děti o tanec zájem?

„Náš klub není v žádném velkém městě, ale na malé vesničce. Jde nám primárně o pohyb dětí. Soutěže nejsou prioritou… Každopádně tato doba je spíše o rodičích. Musí si najít čas na své děti. Kolikrát je nechají sedět doma a nepodpoří je. Dnes každý dospělý končí pozdě večer v práci, takže děti si vlastně dělají, co chtějí a většinou je to tablet atd.“

Vedete také taneční kurzy pro dospělé v Tanec nebo Víno, kde máte kurzy společenského tance zpříjemněné ochutnávkou vín z rodinného sklípku z jižní Moravy. Jak se vám daří roztančit dospěláky? 

„Tohle je čistý relax. Po odpolední práci s dětmi, je to takový návrat mezi naši věkovou kategorii. Užívám si to.“

S Denisou Galandžárovou vystupujete jako taneční pár Pragr and Galan. Jak se Vám daří v současné nelehké době? Pořádáte taneční kurzy také on-line?   

„Těch vystoupení je samozřejmě míň. Plesy se nějaké rozjely, ale je to slabé. V covidové době jsme on-line vůbec neučili. Není to žádná obchodní schůzka, ale přeci relax na osobním kontaktu… nedovedu si představit, že někdo skáče doma u televize a já třeba před telefonem 🤷

 V roce 2019 jste se stal tanečním partnerem biatlonistky Gabriely Koukalové v TV taneční soutěži StarDance aneb když hvězdy tančí a skončili jste na 5. místě. V jedenáctém ročníku jste tančil s herečkou Simonou Babčákovou, ale kvůli zdravotním potížím Simony jste byli vyřazeni. Co Vám soutěž dala?

„Určitě mi dala vzpomínky. Můžu si do svého tanečního života zapsat a zavzpomínat na něco úplně jiného. Každá řada měla něco do sebe. Potkal jsem super lidi a prošel si úplně jiným vyčerpáním 😉… byl to takový zdravý tlak 😉

Čím je pro Vás tanec tak jedinečný? Je podle Vás tanec jako rozhovor mezi dvěma lidmi? Jste tanečník tělem i duší?  

„Pokud je na parketu více lidí (tanečníků), tak je to určitý rozhovor, který má ale svůj rytmus. To jestli jsem tanečník tělem i duší… dřív bych řekl, že to tak bylo… nic pro mě jiného nebylo, viděl jsem jenom tanec. Čím jsem starší, tak si uvědomuji, že jsou i jiné povinnosti, nebo i možnosti jak si den užít, naučit se nějaké nové věci nebo poznat lidi mimo okruh tance. Dříve to byla jedna škatulka. Každopádně představit si svůj živit bez tance nedovedu 😉

Jaký druh tance je Vám bližší? Latina nebo standard?

„Tady není o čem diskutovat 😉 Latina. Standard mě moc nikdy nebavil.“

Jak rád odpočíváte? V jednom rozhovoru jste přiznal, že jste vášnivý sportovec.

„Miluji hokej, kolo… A když se do toho přidá večeře nebo dovolenka s přáteli, tak je to úplně nejvíc relax 😉

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Martina Pragra

Veronika Pechová

pro Taneční magazín