Hvězda KARLA GOTTA odhalena!

Odhalení Hvězdy Karla Gotta v Chodníku slávy HD Karlín

8.března  přijel Karel Gott do Hudebního divadla Karlín, aby se zúčastnil odhalení své  Hvězdy v Chodníku slávy HDK. Tím se zařadil  mezi takové hvězdy  jako je  Eduard Tichý, zakladatel divadla, americký skladatel John Kander (autor hitu Franka Sinatry New York, New York, muzikálu Cabaret, Chicago či Curtins – Vraždy za op onou), s ir Tim Rice (autor mj. Jesus Christ Superstar) nebo  skladatel Frank Wildhorn (muzikály Jekyll a Hyde, Carmen, Bonnie a Clyde).

Karel Gott se tu sešel společně s producenty, autory a hlavními představiteli muzikálu Čas růží. V  muzikálu zní výhradně hity právě Karla Gotta. Odhalení hvězdy proběhlo v souvislosti s 1. výročím světové premiéry tohoto muzikálu.

Sláva to byla veliká, Karel Gott byl skutečně dojatý, Sagvan Tofi, který vytvořil scénář k muzikálu Čas růží se zdál spokojený, houf novinářů se téměř nevešel do sálu  a  blesky jejich  fotoaparátů  oslepovaly všechny přítomné.

Karel Gott se brzy rozloučil a my jsme položili Sagvanu Tofi pár krátkých otázek:

Podle čeho jste vybíral písničky do muzikálu Čas růží? Byly to Vaše oblíbené?

„Ne, ne. Já jsem potřeboval, aby příběh dával  smysl, takže jsem vybíral písně podle textu, ale i podle toho, jak byly úspěšné, zda se jednalo o hity nebo ne.“

Co na to říkal Karel Gott? Podílel se na výběru písní?

„Zajímalo ho, o čem ten příběh je, to byla vlastně ta nejdůležitější věc, proč se to celé uskutečnilo. Ale do výběru písní nezasahoval.“

Čekali jste, že to bude taková „pecka“ a  bude se v Karlíně odhalovat Hvězda Karla Gotta?

„Ne, to jsem tedy vůbec nečekal. Věděl jsem, že to bude dobré. Když tvoříte  muzikál na písničky Karla Gotta, můžete to dělat a máte to odsouhlasené, tak jsem  věděl, že to tady může zůstat dlouho a možná navěky. Ale  nevěděl jsem, že budeme odhalovat Hvězdu Karla Gotta. Myslím si, že Karel si ji opravdu zaslouží.“

Kterou píseň zpíváte v muzikálu Vy?

„Zvonky štěstí.“

Jak se cítíte v písničkách Karla Gotta? Máte z nich strach?

„Já v tom muzikálu  naštěstí moc nezpívám, jsem herec. Když už já zazpívám, tak  je to spíše legrace. Myslím, že by Karel Gott nebyl rád, kdybych zpíval jeho písničky vážně… (smích).

Takže se v nich asi necítíte  dobře?

„Ne, to tedy ne,  v žádném případě, to vůbec není myslitelné…(smích)

Hvězda v Chodníku slávy HDK a Sagvan Tofi – Foto Miroslav Malec

Děkujeme za rozhovor

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Taneční nominace Thálie

Václav Moravec v ČT nemoderoval prezidentskou debatu, ale naopak bude premiérově uvádět přímý přenos 25. ročníku Cen Thálie. Kdo je nominován v tanečním oboru?

Již pětadvacátý ročník cen Thálie bude vyhlášen v Národním divadle v sobotu 24. března od 20.00 hodin. Celý slavnostní ceremoniál bude přenášet česká televize a moderovat Václav Moravec. TANEČNÍ MAGAZÍN se zaměří na nominace v oboru balet, tanec a pohybové divadlo.

Ženská nominace na Cenu Thálie 2017 za mimořádný taneční jevištní výkon

Fanny Barrouquére

Role: sólo
Název inscenace: Amazonky
Autor hudby: Tomáš Vychytil
Choreografie: Lenka Vagnerová
Premiéra: 1. 11. 2017
Lenka Vagnerová and Company Praha
Mimořádně disponovaná tanečnice je už několik let výraznou tváří souboru Lenka Vagnerová and Company. Tentokrát Fanny Barrouquére exceluje v temné inscenaci odhalující násilnické démony zasuté kdesi v podvědomí. Je vůdkyní ženské smečky, nekompromisní ve fyzickém drilu vycházejícím z pečlivě osvojené techniky bojových umění.

Nikola Márová

Role: Matka
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha
V nezvyklé roli na sebe upozornila Nikola Márová. Spojuje se u ní silně výrazové, divoké pojetí postavy matky s bravurním zvládnutím vysokých technických nároků, které na tanečníky klade Glen Tetley. Díky ideální partnerské souhře s Michalem Štípou hladce zvládá náročné, až artistické pasáže s komplikovanými zvedacími figurami. Nominace je s přihlédnutím k jinému mimořádnému výkonu Nikoly Márové v roce 2017, a sice v hlavní postavě ženy v baletu Chvění.

Barbora Šulcová

Role: sólo
Název inscenace: O Balcão de Amor (v rámci programu All That Jazz, Rock, Blues)
Autor hudby: Pérez Prado
Choreografie: Itzik Galili
Premiéra: 2. 11. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Barbora Šulcová si skvěle porozuměla s bezstarostným a vysoce muzikálním stylem choreografa Galiliho. Z jejího tance sálá radost a temperament. Výkon kulminuje v závěrečném komediálním duetu, který je plný ryze pohybových gagů. V této interpretaci by vypointovaný duet obstál i jako samostatné vrcholné číslo tanečního koncertu.

širší nominace:

Jarmila Hruškociová – role Slečna Julie v inscenaci Slečna Julie (Divadlo J. K. Tyla v Plzni)
Veronika Šlapanská – role Štěpka Kiliánová v inscenaci Petrolejové lampy – Obrazy z Jilemnice (Divadlo F. X. Šaldy Liberec)
Claire Teisseyre – role Ruská dívka v inscenaci Serenáda v rámci programu Timeless (Národní divadlo Praha)
Eriko Wakizono – role Šeříková víla v inscenaci Spící krasavice (Národní divadlo Brno)
Aya Watanabe – za sólo v inscenaci Chvění (Národní divadlo Praha)

Mužská nominace na Cenu Thálie 2017 za mimořádný taneční jevištní výkon

Burak Serkan Cebeci

Role: D’Artagnan
Název inscenace: Tři mušketýři
Autor hudby: Jan Kučera
Choreografie: Paul Chalmer
Premiéra: 7. 5. 2017
Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Charismatický turecký tanečník Serkan Cebeci si podmanil postavu D’Artagnana. V sólových variacích se prezentuje udivující dynamikou, mimořádnou lehkostí skoků, jistotou rotací a suverénním zvládnutím dalších náročných a efektních technických prvků. Svým extrovertním pojetím výborně komunikuje s publikem.

Rory Ferguson

Role: Pavel Malina
Název inscenace: Petrolejové lampy – Obrazy z Jilemnice
Autor hudby: Leoš Janáček
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Premiéra: 10. 11. 2017
Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Pro Australana Rory Fergusona je liberecký balet prvním angažmá. Během necelých tří let se zde profiloval jako výborný charakterní tanečník. V Petrolejových lampách dostal zatím svou největší příležitost a zmocnil se jí s obdivuhodnou suverenitou. Od začátku staví důstojníka Pavla furiantskými gesty a sebevědomou mimikou. Postupný rozpad Pavlovy osobnosti uvážlivě dávkuje v pohybových detailech. Jeho Pavel je stále agresivnější k svému okolí, chůze je deformovanější; násilnickou nabubřelost u něj střídají pocity sklíčenosti.

Ondřej Vinklát

Role: Vyvolený
Název inscenace: Svěcení jara (v rámci programu Timeless)
Autor hudby: Igor Stravinskij
Choreografie: Glen Tetley
Premiéra: 20. 10. 2017
Národní divadlo Praha
Hned několikrát na sebe v roce 2017 upozornil Ondřej Vinklát. Jako Andrea Vincolati v Poslední večeři udivoval hned několika talenty – jako tanečník, choreograf, zpěvák, pianista i beatboxer. Ve Chvění zase zaujal koncentrovaným výkonem v symbolické postavě muže. Zcela zásadní však byla postava Vyvoleného, kterou tančil ve Svěcení jara. Jde o mimořádný, fyzicky extrémní výkon, v němž se dotýká étosu postavy: tančí v maximální intenzitě do úplného vyčerpání.

širší nominace:

Stéphane Aubry – za sólo v inscenaci O Balcão de Amor v rámci programu All That Jazz, Rock, Blues (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
Karel Audy – role Pan Duval v inscenaci Manon (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Vojtěch Fülep – za sólo v inscenaci Batacchio (Cirk La Putyka Praha)
Paul Oliver – role Petruccio v inscenaci Zkrocení zlé ženy (Moravské divadlo Olomouc)
Francesco Scarpato – role Vyvolený v inscenaci Svěcení jara v rámci programu Timeless (Národní divadlo Praha)

To vše schválila odborná porota ve složení: Roman Vašek (předseda), Marcela Benoniová, Ljubov Dančenko, Kateřina Franková – Dedková, Jiří Horák, Ivanka Kubicová, Václav Kuneš.

Foto: archiv ND a Michal Hančovský

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozor! Pozor!! Pozor!!!

Chcete využít kulturní příspěvek na projekt v zahraničí. Neváhejte a přečtěte si odkaz na podmínky!

Požádejte o finanční příspěvek na cestu do zahraničí s cílem profesního růstu!

Program Go and SEE – Krátkodobá mobilita podporuje umělce, kulturní teoretiky i kulturní manažéry.

Uzávěrka pro zadání prvního kola je 23. 2. 2018.

Konkrétní informace na www.idu.cz

O dalších příležitostech, možnostech, grantech a rezidencích se dozvíte ma www.culturenet.cz .

Rozhovor se šampiónem v bachatě i salse a organizátorem tanečních akcí PAVLEM ŠIMKEM

„Mám kočku jako koníčka.“

Přes kulturní společenství ART CENTRUM BOTIČ jsem měl možnost získat kontakt na trojnásobného mistra republiky (organizace CDO) v bachatě Pavla Šimka. A od kontaktu již nebylo daleko k žádosti o rozhovor.

Titulem v bachatě však zdaleka nekončí nekončí výčet Šimkových úspěchů a aktivit: je rovněž mistrem republiky ve „skupinové“ salse, ale také přes šest let organizátorem tanečních kurzů v Čechách na Moravě i na Slovensku, ale rovněž na Kypru. Mimo toho je tento šestatřicetiletý stavební inženýr také zdatný organizátor mezinárodních tanečních festivalů, vyzkoušel si i nelehkou roli porotce mistrovství republiky salsy a bachaty (za organizaci Svaz učitelů tance). Jako své koníčky označuje: kytaru, dobré jídlo a filmy. A také kočku. My jsme se však chtěli bavit o tanci…

Čím je pro Vás tanec a pohyb obecně?

Pro mne osobně byl vždy hlavně zábavou.“

 Jak jste se vlastně dostal k tanci?

Jak se říká… za vším hledej ženu 🙂 Chtěl jsem zkrátka potkat nové lidi, což se povedlo. Potkal jsem spoustu nových přátel i mou přítelkyni a taneční partnerku. To, že bych se tomu někdy mohl věnovat profesionálně, mě tenkrát ani při nejmenším nenapadlo.“

Chodil jste obligátně do tanečních?

Chodil a ani mě k tomu nemuseli moc nutit. Můj otec chodil do tanečních dokonce dvakrát a potřetí ho údajně už nevzali. Po svatbě však už na ples nikdy nešel, což máma dodnes nelibě nese.“

Byl pro Vás někdo inspirací (ať již jedinec či taneční, respektive baletní soubor)?

V začátcích jsem získával inspiraci v klubech, kde se schází latinos. Když vidíte plný parket lidí, které spojuje radost z tance, snadno tomu propadnete.“

 Kdo byl Vaším prvním tanečním pedagogem, trenérem?

Mým prvním lektorem salsy byl Ruben. Ten zde učí, pokud vím, už čtvrt století a vychoval zde mnoho tanečníků i lektorů.“

Je někdo Vaším tanečním vzorem?

Jako lektor se věnuji především bachatě a velkým vzorem jsou pro mě tanečníci, kteří mají velkou zásluhu na tom, že bachata je čím dál tím víc populární po celém světě. Některé z nich se nám dokonce podařilo pozvat do Prahy, aby se i naši tanečníci mohli učit od těch nejlepších. Teď v únoru k nám dorazí do Prahy několikanásobní mistři světa, úžasný taneční pár z Argentiny Marcelo a Belen, na kterých si cením jejich originalitu a drive. Moc se mi líbí také například velmi muzikální španělský pár Ronald a Alba. Lektorsky jsem měl možnost zažít několikrát tvůrce bachaty sensual – Korke a Judith a jejich metodika je opravdu na velmi vysoké úrovni.“

A na domácích parketech?

V českém zastoupení je pro mne vzorem a mentorem Luděk Lužný z Brna (dlouholetý lektor a majitel taneční školy Stolárna), který mj. velmi dbá na komunikaci se studenty a obecně na vztahy v komunitě, což považuji v naší branži za jeden z pilířů úspěchu.

Vychováváte nové tanečníky, jaký máte názor na taneční pedagogiku?

Klubové tance jako bachata, salsa, zouk nebo kizomba jsou vyhledávané především kvůli zábavě. Typickým lektorem salsy či bachaty zpravidla bývá hobby tanečník, který danému tanci podlehne natolik, že začne nabité zkušenosti předávat na svých kurzech. Bývá to tak mix faktů a zkušeností nabitých na jiných kurzech či workshopech, velmi často i s ,backgroundem´ například baletu, streetu či jiných tanečních stylů. Je pak už na každém lektorovi, jakým způsobem výuku strukturuje a na co dává v daném období důraz. Otevřeně přiznáváme, že se nesoustředíme na vytváření originálního tanečního stylu, ale předáváme dál primárně zkušenosti nabité na zahraničních festivalech. Našimi klienty jsou zejména tanečníci, kteří tančí pro zábavu, hledají aktivní odpočinek, takže v nižších úrovních dávkujeme technické znalosti postupně, aby nám zbyl čas je naučit figury, které si mohou zatančit hned po hodině na party. A těch je v Praze nepočítaně.“

A na českou taneční metodiku?

Zahraniční lektoři na světové úrovni bývají velice často studenti tanečních konzervatoří nebo se od malička věnovali sportovnímu tanci. Zatím co u nás jsou lektoři většinou hobby tanečníci, kteří danému tanci podlehli, mají svá zaměstnání a výuka tance je pro ně koníčkem. Co se týká výuky samotné, lektoři k sobě časem přitáhnou ty své studenty, kterým vyhovuje jejich taneční styl, osobnost anebo způsob výuky. Já osobně se snažím o přístup ,laskavě profesorský´, s přísností to občas přeháním. Vím o tom a učím se. 🙂 Mám vedle sebe moji usměvavou partnerku Elišku, která umí náladu vždy odlehčit, abych to nebral zas tak vážně.“

A konkrétně v oblasti bachraty?

Pokud se zaměřím pouze na bachatu, je potřeba vyzdvihnout práci lektorů v regionech, kteří vzdělávají tanečníky, zvou do svých tanečních škol lektory z větších měst. Je to často nevděčná práce, ale když ho to ale baví a vytrvá, odměna se dostaví v podobě nadšené taneční komunity. Poměrně velkou část nadšenců najdete třeba v Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Olomouci, Ostravě. Nejsou to však zdaleka jediná místa, kde se v Čechách a na Moravě bachata tančí.“

Měli jste své svěřence v nějakých tanečních či televizních soutěžích?

Ano, minulý rok jsem měl možnost pomáhat juniorskému páru Rozárce a Standovi z Kolína, kteří skončili ve své kategorii na prvním místě. Dalším pár v kategorii dospělých z České Lípy skončil na pátém místě. Moji partnerce Elišce se podařilo vyhrát na Star Gate Show na loňském Fresa Dance Festivalu. Několik našich současných či bývalých svěřenců pak vede vlastní kurzy či workshopy bachaty. Přímo televizní soutěž v bachatě žádná nebyla, ale třeba to přijde.“ 🙂

 Stavíte i sám choreografie?

Vysloveně soutěžní choreografie jako celek nestavím. Spíše jsem se zatím dostal k soutěžním párům, kde bylo potřeba zapracovat na technice či je naučit nové figury, v kterých se cítili a vypadali dobře. Bylo pak na jejich trenérech, jak pak jejich vlastní soutěžní sestavu poskládali.“

 Je složitější choreografie kolektivní než párová?

Nejvíce nás bavila choreografie pro naše studenty. Loni se nám podařilo dát dohromady dvě party lidí z našich kurzů, sedm a pět párů, s kterými jsme pak vystoupili na naši party k zakončení sezóny. Zažili jsme u toho spoustu zábavy a určitě to zopakujeme.“


Kde se k tvorbě choreografií inspirujete?

U juniorů učím figury, které znám už dlouho a vím, na co si mají dát pozor. Figury z bachaty sensual jsou pro ně často příliš náročné, a proto se soustředíme spíše na hezky provedené lehčí věci. Při stavění choreografií pro naše kurzisty vycházíme hlavně z tanečních variací z naučených na našich pravidelných hodinách, na přípravu vystoupení totiž nezbývá moc času. U mých vlastních choreografií to je pak z části invence, často vznikne něco nového náhodou, částečně figury z workshopů zahraničních festivalů od našich oblíbených lektorů či inspirace z videa na internetu. Snažíme se sledovat nové trendy a vše hned vyzkoušet.“

Máte nějaké – mimo soutěží – dlouhodobější zahraniční zkušenosti?

Zatím ne, ale třeba se to změní.“

Myslíte, že jsou zahraniční tanečníci oproti naší taneční špičce někde napřed?

Bohužel, v zahraničí jsou v těchto tancích stále napřed. Například zouk, u kterého mají tendenci končit tanečníci, kteří se nebojí techniky, je myslím u nás na docela dobré úrovni. Pro salsu či bachatu uvedu často slýchaný názor, že zde tanečníkům úroveň nabytých zkušeností pro příjemně strávený večer na taneční party postačí. S motivací to u nás není nejlepší… Není to úplně špatné, ale pořád máme co dohánět.“

Co to – podle Vás – způsobuje.

Například v Polsku, které je nám kulturně i místně blízko, je situace odlišná. Je to myslím způsobené i náskokem v pořádání mezinárodních festivalů. Můj první mezinárodní festival, který jsem navštívil před osmi lety ve Varšavě – Bachaturo, byl už v té době několikanásobně větší než největší festivaly pořádané v současné době zde. A s opravdu hvězdným obsazením. Festival Bachaturo dnes – to jsou stovky někdy i tisíce tanečníků na jednom místě několikrát v roce, navíc za velmi dostupné peníze, není pak překvapením, že Polsko z nám blízkých zemí v bachatě vede. Stále se snažíme naše kurzisty motivovat a organizovat workshopy i s hosty z jiných zemí, jestli to bude platné, ukáže čas.¨Také si myslím, že je u nás nutné pro bachatu nadchnout například středoškoláky, aktuálně jsme moc rádi za čerstvou ,mladou krev´ v řadách našich studentů. Bachata teď zažívá velkou popularitu a své fanoušky si pomalu získává.“

Co chystáte v roce 2018?

V roce 2018 se můžete těšit na pravidelné měsíční party. Aktuální probíhá 10. února v klubu JOE, s krátkým programem, show nebo otevřenými lekcemi pod taktovkou naší školy. Nebudou chybět ani workshopy s hosty z ČR i zahraničí. Naprosto zásadní akcí je pro nás pořádání prvního ročníku Prague Bachata Festivalu, který se koná 23. – 25. února v Praze. Podařilo se nám sem dostat naprostou světovou špičku, dva páry – mistři světa z Argentiny a Izraele. Máme velkou radost, že o festival je zájem i v zahraničí, na parketu se sejdou tanečnci z patnácti evropských států. V září uspořádáme již čtvrtý ročník velmi oblíbené soutěže formou ,Jack and Jill´, kdy partneři jsou k sobě náhodně losováni. Na to se velmi těším. Na soutěži je vždy skvělá atmosféra a na posledním ročníku nás mile překvapila skupina účastníků ze Slovenska.Také jsme dostali jsme několik pozvání na festivaly, kde budeme letos úplně poprvé učit. Třeba na akci Salsa Live v Ostravě. Moc rád bych si udělal více času i na výuku soukromých hodin, nicméně času moc nazbyt nebude.“

A chystáte se naopak vy do zahraničí?

Mé partnerce Elišce se loni podařilo poprvé získat pozvání na vystoupení se svoji skupinou Bachata Divas na mezinárodní festivaly. I letos se její skupina chystá za hranice.“

A co později – v nadcházející sezóně 2018/2019?

V současnosti vedeme pravidelně osm hodin výuky bachaty týdně v Praze, což je dle mého názoru nejvíce v republice. A pakliže bachatě propadne více tancechtivých zájemců, rádi bychom výuku s partnerkou Eliškou v příštím roce ,diverzifikovali´ nejen co se týká taneční úrovně, ale i kurzy odlišili podle jednotlivých stylů bachaty. Určitě bychom nadále chtěli pokračovat s kurzy, party a dalšími tanečně organizačními záležitostmi. Samozřejmě, budeme opět rádi za pozvání k učení na workshopech či festivalech nejen v naší republice. Troufám si říci, že za přispění tanečních škol, ostatních promotérů, lektorů či nadšených tanečníků je bachata na vzestupu. A může se stát – tak jak se to dle mých přátel žijících ve Španělsku už stalo tam – že i v našich podmínkách bude časem bachata oblíbenější než salsa.“

Tak vám držíme i za všechny čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU palce! 🙂

Foto: archiv Pavla Šimka

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vzniká nový film, zapojit se můžete i vy!

Podpoříte rodinnou komedii z české produkce?

Vzniká nový celovečerní film Jak se moří revizoři. Zapojit se můžete i vy!

Že už jste dlouhou dobu na televizních obrazovkách neviděli pořádnou filmovou „oddychovku“ z české produkce? My také ne! Ambice na úspěšnou rodinnou komedii má titul scenáristky a režisérky v jedné osobě Evy Toulové. Ta díky svému mládí do snímku vložila svěží a neotřelý pohled na svět a hravě vykreslila postavy, se kterými se v mžiku všichni ztotožníte. A do toho se skvěle pobavíte!

Jak se moří revizoři. Tak se jmenuje právě se rodící zábavná komedie o obyčejné rodince z maloměsta. Budete se až divit, jak se její členové nebezpečně podobají vám a vašemu okolí. Syn Marko spěje k tomu být úspěšným zločincem. Naneštěstí je jeho první obětí přepadení vlastní matka, což mu značně přitíží ve vysněné kariéře kriminálníka. Dcera Karin je sebevědomá a své půvaby využívá jen, co to jde. Veškerý čas věnuje „chození“ s více chlapci naráz a posouváním hranic, co všechno muži vydrží. Matka Klára zase ujíždí na slevových portálech, výhodných nákupních akcích a soutěžích. A otec? Ten je tím nejobyčejnějším z obyčejných – dopravním revizorem, a i přesto mu život shodou náhod umožní zažít pár minut slávy.

Už teď je jisté, že kromě svižného scénáře film nabídne i atraktivní herecké obsazení, které známými jmény opravdu nešetří. Hlavní postavy ztvárnila jedna z našich nejpopulárnějších hereček Dana Morávková, jejího manžela Petr Batěk. Rodinku Malých doplní známý seriálový herec Ladislav Ondřej a Miša Tomešová. Půvabnou dívku, která bude svádět Petra Baťka, si zahrála krásná Anna Kulovaná. A i v mini roličkách uvidíte populární osobnosti, mezi nimiž je i modelka Aneta Vignerová s českou Miss world 2015 Andreou Kalousovou či zpěvák Jaro Smejkal.

Každý, kdo by chtěl vznik snímku podpořit, ať navštíví stránky Startovače. Za odměnu tvůrci nabízejí řadu originálních filmových dárků.

ODKAZ:

https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-mori-revizori/

Taneční magazín

CAMINO NA KOLEČKÁCH – oficiální trailer

Video-ochutnávka na film režisérky EVY TOULOVÉ „CAMINO NA KOLEČKÁCH“, o němž TANEČNÍ MAGAZÍN pravidelně píše.

Režie: Eva Toulová. Kamera: Tomáš Lénárd. Střih: Tomáš Lénárd. Asistent kamery: Vít Kohout. Účinkují: Jan Dušek, Petr Hirsch, Vít Kohout a Eva Toulová. Film distribuuje: Pannonia Entertainment.

https://www.facebook.com/caminonakoleckach/

Petra Tejnorová zve do Ponce

Pojďme na tanec! – stručný manuál pro vystrašené diváky

Stručný manuál pro vystrašené diváky.

Několik lekcí o jednom ohroženém druhu.

Tělesný dokument o současném tanci.

Dá se tak abstraktní umění, jako je tanec, vysvětlit? A dá se vysvětlit třeba rovnou tancem? Petra Tejnorová, režisérka, která setrvale překračuje žánry a ve své tvorbě hledá vždy to nejlepší médium na vystižení svého tématu, se spojila se skupinou VerTeDance – a vznikl „stručný manuál pro vystrašené diváky“, který bude uveden v pondělí 30. října od 20:00 hodin v divadle PONEC.

„Je to takový pokus, jak těm, kteří se tance obávají, poskytnout návod na překonání strachů,“ říká režisérka Petra Tejnorová, a dodává: „je to takový dokument, osobní zpověď, ale hlavně hra s divákem –  s tím vystrašeným i s tím tanečně velmi zběhlým.“

Na projektu s názvem Pojďme na tanec! autorsky spolupracují Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová, Martin Talaga, Helena Araújo a Halka Třešňáková. 

„Vítám další vstřícný pokus otevírat oblast současného tance co nejširší veřejnosti. Tanci nemusíme rozumět, stačí nechat se jím unášet a zůstat otevřený vlastním pocitům a emocím, které v nás vyvolá.“ dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha.

Kateřina Kavalírová

Foto: Marek Bartoš

Taneční magazín

Black&White zahájilo podzimní sezonu v divadle Ponec

Pět premiér, nová divácká tribuna a kurzy pro veřejnost – to je Ponec na podzim roku 2017

Divadlo Ponec zahájilo 17. září podzimní sezonu inscenací Jany Vrány Black&White, která tematizuje rozdílnost i jednotu ženského a mužského principu. Navazuje tak na linii silných společenských témat, v jejímž duchu se nesl letošní ročník festivalu TANEC PRAHA.

Tanečně-vizuální představení vzniklo v koprodukci s multižánrovým festivalem Prague Pride a ukazuje nejen, že mužský a ženský princip dřímá v každém z nás, ale především, že zdánlivě protikladné síly tvoří přes svou odlišnost jeden celek. „Klademe si za cíl popřít klamnou iluzi duality,“ vysvětluje Jana Vrána a dodává: „Jsme si totiž jistí, že bílá i černá jsou dvě naprosto rovnocenné barvy, podstatné pro náš život.“  Inscenace je tanečním sólem Jany Vrány, která se zde ukazuje v několika podobách. Autorem kostýmů a líčení je Renee Vidourková, hudbu složil na míru představení český DJ a producent hiphopové skupiny PSH Mike Trafik.

A jaké je její nejnovější představení Black&White? Z naprosté tmy se vynořuje postava, která dlouze stojí ozářená žlutým světlem, černé sako napůl oblečené a napůl svlečené dává v kombinaci s bílou barvou jednoznačně  najevo, že uvnitř bytosti se skrývá přesně půl černé a půl bílé. Těžko říci, zda má performerka na sobě  kalhoty  či sukni, však také v průběhu představení se z černých kalhot stává bílá sukně. A z tenisek jsou lodičky. Tisíce  rychlých přesných pohybů na místě, které sice možná nic konkrétního neříkají, zato  přináší  prostor pro divákovu fantazii a dokazují, že na přesné a k dokonalosti dovedené pohyby Jany Vrána se zkrátka dobře dívá. Tanec se odehrává povětšinou ve tmě, Jana pracuje  se světelnými a zvukovými efekty,  je tedy co pozorovat.  Zajímavý je moment, kdy se ze tmy vynoří bílý kříž, který zlověstně bliká a posléze mění barvy.  Protikladná slova, která zazní z reproduktorů, nás nutí k zamyšlení, o co tu vlastně jde.  Přesto si z tohoto dílka, které trvá asi 45 min, neodnáším žádný konkrétní závěr, myšlenku  či příběh, vnímám spíše sled pocitů.

Půjdete-li tedy do divadla na Black&White, těšte se na  perfektní tanec doplněný světelnými efekty, což je příjemný zážitek.

Zeptali jsme se ředitelky festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové …..

Jaké si odnášíte dojmy z  představení Black&White?

„Já mám Janu Vrána opravdu ráda, protože má radikální názor  a jde si za svým cílem. Když se rozhodne pro nějaký koncept, tak ho skutečně dodrží a neuhne ani o píď, je velmi precizní. Navíc pracuje se skvělou výtvarnicí a má kolem sebe zajímavý tvůrčí tým, který je schopen vnímat hodnoty stejně jako ona. Možná je její tvorba pro někoho příliš schematická nebo mechanická, ale ona vyjadřuje nějaký životní pocit.   Společnost dnes silně inklinuje k tomu, aby nás dělila na černou a bílou, vidí jen  kladnou a zápornou stránku toho, co se kolem nás děje. Ale nuance  nám unikají a myslím si, že Jana toto vyjadřuje ve svém projektu velmi přesně a já jsem schopná se s tím ztotožnit.“

Ředitelka festivalu Tanec Praha dále  informovala diváky, že se mohou těšit na novou diváckou tribunu,  která má po stranách navíc malé balkonky a větší komfort pro nohy a právě na tomto se přes léto pracovalo.  Yvona Kreuzmannová dále představila další čtyři premiéry, které v divadle Ponec proběhnou  a novinkou jsou také lekce ta nce pro& nbsp; veřejnost,  umělci z divadla Ponec povedou tyto hodiny  od října do května.

Na závěr večera  bylo připraveno výborné občerstvení.

A nám nezbývá než popřát divadlu Ponec i festivalu Tanec Praha úspěšnou sezonu 2017/18.

Eva Smolíková, Katka Kavalírová

Foto: Eva Smolíková, divadlo Ponec

Taneční magazín