Na scéně Studia superhrdinů, tedy malé scéně pražského experimentálního divadelního studia NoD, se odehrávaly reprízy představení s všeříkajícím názvem „Vinnetou“.
Celá zábavná inscenace vhodná svou jevištní prezentací pro děti i dospělé vznikla pod režijní taktovkou Terezy Volánkové. Původně v rámci workshopu se studenty 2. ročníku katedry loutkářství DAMU. Hrála se v divadelních prostorách DAMU Damúza a nyní i na prknech NoDu.
Neobvyklá nadhledově pojatá inscenace pracuje s prvky ploškového loutkoherectví, stínového divadla i nástiny muzikálu. Respektive spíše s parodií na muzikál. Režisérka navíc pracuje s téměř filmovými střihy, jež supluje stahování opony.
Kladem představení je živá hudba Kateřiny Císařové. Dramaturgie se opírá o převzaté písničky Petra Rezka a Lenky Filipové. Diskutabilní je scénické muzika. V první části spíše bicí darbuky, které mají evokovat indiánské tam-tamy. Tato náhrada však není ideální. Originální tam-tam zní koženěji a temněji než užitá darbuka, která naturel představení spíše odvádí směrem k Indii či jinému orientu. Dále užitá kytara již v české mentalitě vyvolává onu očekávanou „Ameriku“.
Samotný Vinnetou v režii Volánkové je gejzírem nápadů, pointovaných gagů i slovních fórků. Od pojídání čokoládových indiánků bandity až po prošívanou, propocenou, promaštěnou a ještě další pro… oponu. Ta má evokovat zřejmě použité sportovní spodní prádlo „rybano“ a tak narážet na roli Ribany. Při jejím nadměrném stahování přímo před očima diváků to však již balancuje na hranici estetična. Navíc, časem jde již o manýru. Představení jako takové postrádá pevnější divadelní tvar. A zřejmě i tvrdší dramaturgovu ruku a jeho účinnější; pero.
Pod scénářem je podepsána režisérka Tereza Volánková s Karlem Mayem a kolektivem. S nápaditou scénou si pohrál Mikoláš Zika. V titulní roli Vinnetoua se představuje Martin Cikán, Old Shatterhanda si zahrál Ladislav Karda. V roli Nšo-Či se blýskla známá Julie Ščurková, kterou si filmoví diváci jistě pamatují z Bajkerů. Úsměvné je obsazení Inčučuny ženou – Natašou Mikulovou. Ribanu však nehrál muž, ale Lumíra Přichystalová. Zlosyna Santera ztvárnil Jan Strýček. V epizodních rolích se pak představují Dominik Migač, Anita Gregorec a hudebnice Kateřina Císařová. O produkci se stará Karolína Soukupová.
Vinnetou podle Zvolánkové je příjemnou hříčkou, která však nepřekračuje mantinely studentského humoru. Možná bude milým dětským zákuskem, který odvede ty nejmladší ze světa tabletů, mobilů a her k dřevnějšímu humoru. Otázkou je, nakolik je dnešní nejmladší generaci známa Mayova volná předloha? Nebude tak spíš pro generaci rodičů?
Možná, že největší radost z této inscenace budou mít Lenka Filipová, skladatel a textař Pavel Žák a dědicové textaře Zdeňka Rytíře, že jim za každé představení přibydou na kontě tantiémy za jejich zpívané písničky? Ale nezatracujme toto milé snažení. Koneckonců, sami se můžete přesvědčit v NoDu na nejbližší repríze 18. ledna 2018.
Foto: NoD, Michal Balner
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN