V Teatru NoD se 5. dubna v rámci programu NoD Beginners uskutečnilo představení DADman. Anna Vanacká, studentka Katedry pantomimy HAMU, v něm po boku herce Miloslava Mejzlíka a ve spolupráci s několika svými studentskými kolegy reflektovala téma superhrdinství, ať už ve filmu, komixu nebo ve všedním životě.
Celý příběh začíná dost prostě a zároveň poeticky. Miloslav Mejzlík hraje roli osamělého starce, který vzpomíná na zašlé časy a snad i na ztracenou dceru, jíž najde v postavě roznašečky pizzy, která ho navštíví. Toto setkání ale rozvine neobyčejný vztah a oživí krev superhrdinů v obou protagonistech.
Forma inscenace je vlastně velmi jemná. Starý pán povídá několik dobře fungujících vtipů a poté se skrze záměrně směšné vyjevení hrdinského kostýmu dostávají k výcviku, poražení haldy imaginárních bojovníků a sladký happyend. Potud je parodie klasicky hollywoodské linky jasná a funkční. Horší je ovšem provedení. Přes veškerý talent, který Anna Vanacká projevuje v jiných inscenacích, v DADmanovi bohužel příprava nebyla dost důkladná. Akce v pantomimických soubojích nebyly fyzicky dotažené a nevyjevily bohatost imaginárního světa. Přestože někdo může namítnout, že právě to mělo shazovat prvoplánovost mnoh a akčních bijáků a že obsah je v pořádku, bohužel tu nebyla ani patřičná virtuozita v podání. Nefunkční byla i hrazda, zavěšená coby houpačka vprostřed jeviště, jelikož kromě dětského houpání byla jinak využita jen málo a představení by se bez ní mohlo obejít.
Dobře zpracovaná a efektní byla určitě hudba, vytvořená Tomášem Kasprzykem, a mluvené scény byly celkově také zajímavější a lépe ztvárněné. Z hlediska pohybové části ovšem ze zmíněných důvodů nelze představení hodnotit vysoko, přestože hlavní myšlenka vztahu otce a dcery je velmi citlivá a tklivá.
Autorům je tedy třeba popřát důslednější zpracování fyzických scén, čímž snad DADman získá potřebné prostředky k vyjevení svého křehkého a cenného námětu.
