Ztráta paměti

Lidé se nedokáží poučit ze svých chyb. Proč? Ztratili jsme snad paměť?

 

 

 

 

„Největším potěšením lidstva je zabíjet a účastnit se násilí.“

Choreografové Jozef Fruček a Linda Kapetanea se ve svých dílech opakovaně vrací k tématu násilí.   „Collective Loss of Memory“  je jejich zatím nejnovější představení,  kde ztvárnili  násilí mezi mladistvými,  toto dílo vzniklo  na základě skutečné události,  pouliční kamera zaznamenala brutální napadení mladíka.

20141016_3113

Jozef Fruček:

„Jsem součástí této společnosti, třeba i já nějak podporuji násilí. Lidé dělají stále ty stejné chyby, nedokážeme se poučit.“

Linda Kapetanea:

„Všichni v sobě máme násilí, ať inteligentní lidé nebo neinteligentní, násilí je možná jen někde udušené. Představení je o každém z nás a pro všechny. “

20141016_2968

20141016_2898

Představení   „Collective Loss of Memory“  patří bezpochyby k těm, které zanechají v divákovi hluboký dojem. Ačkoliv násilí je tolikrát denně zmiňováno, stává se natolik  běžnou součástí každodenního života, až ho vlastně už ani nevnímáme,  přece jen ještě s námi může otřást a to je snad dobře. Podle samotných tvůrců představení, v některých zemích  lidé po zhlédnutí videa  (podle kterého bylo představení zpracováno) byli spíše dobře pobaveni, jinde zase ledově klidní.  Lidé v ČR patří zatím stále k těm citlivějším a soucitnějším, proto obrázky brutálního napadení mladíka, který byl zbit partou chlapců a nakonec zůstal ležet, aniž by si ho kdokoliv všiml, vnímali s husí kůží.

20141016_3102

V představení sledujeme skupinku mladíků, kteří se baví obvyklým způsobem, tak jak to chlapci v mladistvém věku dělají, zkrátka se perou. Proč taky ne? Mají dostatek volného času, neví, jak pozitivně ho využít, tak což takhle vybít svou agresivitu na kamarádovi?  Někdo je útočnější, někdo méně. V partě se vždy najde někdo, kdo dovede obratně ovládat ostatní a stává  se vůdcem.   Náš hrdina chodí v oranžové barvě, což je nápadná barva, vyzařující sílu a  energii. Síla přitahuje a vzbuzuje respekt. Tento mladík je potetovaný, snad i něco tuší o energii jin a jang, ale vůbec ji neumí používat a nemůže být ani řeči o tom, že by ji využíval pozitivně.

20141016_3100

Je zajímavé sledovat, jak s lidmi život točí. Kdo je silný a kdo je slabý?  Tento vůdce party  při jedné z potyček prohrává a klečí, možná, že je vlastně z party ten nejslabší. Naopak na první pohled slabý chlapec, snad i jemný a  nenápadný,  opakovaně útočí na svého kamaráda.  A jak je z historie dokázané, všechno se nám nějakým způsobem vrací. Proč se tedy nepoučíme včas?  Právě tento nenápadný mladík, uvnitř ale plný násilí, je nakonec napaden při pouliční potyčce, možná i umírá. Ptáme se proč?

20141016_3093

Během představení je také okamžik, kdy chlapci svorně cvičí. Ve skupině se totiž skryje ledacos, jednotlivec  není nápadný, nemá vlastní tvář,  zaniká také odpovědnost za vlastní činy. Pokud je skupina vedená inteligentním a tvůrčím jedincem, je samozřejmě výsledek pozitivní.  V opačném případě je lepší důsledky nedomýšlet. Dostatek volného času a svobody, které nám nadělila tato doba, vede opravdu často k tomu, že party provokují a  vybírají  si své oběti i za bílého dne. Škoda, že tolik síly a energie není směrováno k něčemu tvůrčímu a přínosnému.

20141016_3090

Divák také může přemýšlet o významu slov, která ale možná vysvětlují vše.  Možná vysvětlují, proč se nikdy nepoučíme, proč mezi námi pravděpodobně stále  budou  vrazi.

„Člověk je mocný  jako bůh, když někoho přemůže a vezme mu  život. Člověk se najednou cítí tak silný, tak silný, tak svobodný. Ten pocit síly, svobody a  volnosti v něm vyvolává dojem, že se ocitl v ráji. Je tak lákavé tento pocit prožívat znovu a znovu.“

20141016_3070

Taneční pohyby pětice mladých interpretů  hraničící s akrobacií   dodávají příběhu náboj a jiskru.  „Collective Loss of Memory“ je představení, které nabízí divákovi skutečně hluboké postřehy a  nutí ho přemýšlet o podstatě našich povah. Jeho tvůrci se nesnaží ani přizpůsobit vkusu diváka,  ani šokovat, ani být líbiví. Bravo.

20141016_3045

Jozef Fruček:

„ Nemusíme být oblíbení, jsme svobodní a můžeme plavat na rozhraní úspěchu nebo neúspěchu.“

 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..