Rozhovor s hip hopovým tanečníkem VAHE „Wahe“ AKOPJANEM

„Chcete znát počátky a historii hip hopu?“

foto: Filpi Escudine

 

 

 

1. Vysvětlete rozdíl mezi hip hopem, street dance a break dance. Spousta lidí tomu nerozumí.

„Žádný a přitom velký rozdíl. Street dance je komerčni název pro pouliční  tance, Hip Hop je kutura a způsob života a breakdance je originalni tanec hip hopové kutury. Street dance jako takový je teoreticky spojen se vším, co má počátek v  afroamerické kultuře, od latinos. To by se dalo nazvat jako street dance. Dříve to byl step, lindi hop, chrelston atd., až časem, asi tak  v 70. letech,  přišlo slovní spojení street dance.

Počátek slova street dance přišel s tanečním stylem a pojmem locking. Locking vznikal z funkové hudby, z atmosféry společenských tanců tehdejši doby, kstejně  tak jako z politické situace a z reakce tehdejší mládeže na ni. Je důležité, aby lidé pochopili, že slovo street dance je ze 70. let a všechny tance, které se pod tento pojem  zahrnují, jsou vlastně folklorní tance afroamerické  kultury. Poping a locking vymysleli afroameričané  z L.A. Locking  ; se vyvinul  ve čtvrti, která se jmenuje Watts. V té době byly opravdu hodně  rozšířené společenské  tance (krátké tance, ktere přicházely vždy s novou skladbou, kdy interpret do textu zahrnul přimo popis daného tance), jako je např. Rock Stedy, Funky Chicken, Breakdown a Cambellock (později Locking). Základem  byla zábava  a společenská událost (kluby, svatby, oslavy narozenin  atd.), nikoliv soutěž nebo studio, proto slovni spojeni Street Dance.

Street dance jsou společenské tance afroamerické kultury 70., 80., 90. let a pak i 20. století. Evropa vnímá společenské tance jinak, to jsou tance, které se tančí třeba na maturitním plese.

Společenské tance byly součástí  afroamericke komunity od začátku,   kdy otrokáři  přivlekli „černé“v řetězech  do „nové“ objevené Ameriky, ale tyto tance měly  jinou podobu, než v Evropě, byly vice kmenové a vice spirituálni. Při setkání se společenskými tanci tehdejší  Evropy  vznikla u otroků  interpretace evropsk ých tanců otrokářů (zpočátku pouze jako výsměch a časem  se staly  tradici). To vše se dělo až  do 19. stoleti, kdy se zmodernizovala hudba a dostala jinou podobu. Nastoupila éra swingu, jivu atd., to vše pokračovalo do doby, než   se objevil James Brown a jeho skupina the JB’s . James Brown, coby  dirigent a vůdce  kapely, přišel  s jedinečným  zvukem a stylem hudby, který  později dostal nazev Funk.. Funková  hudba  začala prosperovat, tehdejší mládež a umělci na každou skladbu vymysleli krátký tanec, kterým se poté  všichni bavili na zábavách, svatbách atd.. Rufus Thomas měl skladbu, která se jmenovala  „Funky chicken“. Takže jakmile se začala tato skladba  hrát, všichni tančili „Funky chicken.“ James Brown dělal  Camel Walk, Don Campbell měl Cambellocking atd.

Těch skladeb a tanců bylo moc. Každá oblast měla svoje tance, každá čtvrt měla svoje tance. Protože nebyl internet a  na dálku tančit  nešlo, cokoliv lidé viděli, poháněla jejich fantazie. Don Campbell je zakladatel stylu  cambellocking, z čehož vznikl styl locking. Tento tanečník a choreograf  uměl veškeré tance a „grooves“ té doby (měl  v sobě  základy  a chápání  tehdejších společenských tanců.)

Slovo groove znamená „drážka“. Je odvozeno z gramofonové  desky,  na desce je totiž drážka, což přeneseně znamená, že člověk má také svou   „drážku“, tedy  nic ho nevyvede z míry, má cit, cítí hudbu, zkrátka, groove je přirozený  kontakt člověka s hudbou, kdy ho nic neruší a on je do hudby doslova  ponořený.

Když začal vznikat locking, vznikl chybou.  Většina tanců vznikala napodobenim určité  situace, chybou, misinterpretací, kdy někdo něco viděl, zapamatoval si to úplně jinak a vznikl nový tanec. Samotní   lidé té doby by takovému  tanci neříkali street dance, tento název dostali od médií. Každá čtvrtˇ měla svoje tance. Lock je komplexnější, ale v popingu je přes  dvacet i  více stylů. Lock byl první a s lockem se rozjel i styl, kterému se říká robot dance.

Pro někoho, koho dotáhli do Ameriky, je společenský tanec spojen s úrodou, s jeho kulturou, s bohem, touha vytáhnout ze země kus rostliny, to je jeho společenský tanec,  takový člověk  nikdy nechodil na „maturák“ nebo netančil  na dvoře  pro svého krále někde  na hradě.

Od  malička jsem tancoval ve své rodné Arménii národní tance, to byly naše společenské tance. Tam se netančí valčík ani walz. Každý národ má svou zábavu. Locking začínal tak kolem roku 69. V té době náhodou Don Campbell spletl dva tance dohromady a vymyslel pohyb, který se ostatním líbil (The Lock – uzamknuti všech  kloubů do rytmu hudby, doprovázený  groovem a rytmem tance breakdown) . Ostatní ho „hecovali“ a on začal tento pohyb prezentovat, časem si  vymyslel šest takových figur a lidé ho začali kopírovat, podporovat. Po zpopularizováni stylu  ho objevila Tony Basil (dcera dirigenta Franka Sinatry) a založili skupinu „The Lockers“. S jejich rostoucí popularitou se také proslavil  tanec robot dance (Slim,  populární člen skupiny The Lockers,  byl „Robot-tanečnik“)

Jak bylo zmíněno, často to byly různé  situace, které později  byly prezentovány  do rytmu, v tom to případě  to byli mimové, filmy, kde byly roboti atd. Prvni tanečník, který zatancoval „robota“ jako společenský  tanec, byl Robot Charlles. Myšlenka  byla taková, že  kluk i holka spolu tančili tanec zvaný  robot. Všechny tyto tance patřily  na oslavy, party, barbecue party, jednoduše na místa, kde se lidé baví. Nikdy to nebylo nadnesené na úroveň soutěží. U těchto lidí  se třeba také  soutěžilo, ale nikdy ne tak, jako třeba naše CDO,  bylo to jako školní besídky, dejme tomu. Nebo talentové show. Malinké klání, třeba se  vyzývaly vzájemně dva páry. V okamžiku, kdy  to někdo rozjížděl na parketu, platilo „cuting up“. Někdo se díval na tančící pár,  kdy kluk začal být aktivnější a předv&aacu te;děl své dovednosti, čekal na odpověď druhého páru, kde opět  kluk byl vice aktivni. Vítěz nikdy nebyl oznámen, pouze formou propagandy z úst do úst.  Tehdy ještě neexistoval battle. Ten je  spojen až  s hip hopovou kulturou.

Takže  se ocitáme v okamžiku, kdy je lock a  robot, proslavený skupinou The Lockers v celostátnim vysilani pořadu SOUL TRAIN. Lidé  viděli ten tanec v televizi, ale  nemohli si ho už  nikdy pustit.  Zůstal jim ve fantazii a  s tím si začali hrát. Tím, že to vidělo více lidi na více místech ve stejnou dobu,  začaly se tance rozvětvovat. Robot dal popud tomu, že vznikl sekavý, trhavý pohyb, časem se tomuto pohybu začalo říkat poping/hitting/banging/bopping Každá část či  oblast v L.A. tomuto  trhavému pohybu říkala jinak, ale ujalo se jedno slovo a to je pop/popping (protože  členové  skupiny Electrick Boogaloos, kde byl i zakladatel stejnojmenného  stylu Boogaloo Sam, se dostali do TV a  začali  být  slavni. To vedlo k popularitě jejich stylu a tím pádem  se proslavil jejich pohled na daný  styl). Proto lidí říkají, že tančí poping, ale celé je to o  něco komplikovanější.

Slovo pop by člověk měl vnímat jako obrovský deštník, který pod sebe schovává všechny trhavé tance, nebo tance  doprovázené trhavou kontrakcí těla.  Lock dal popud k tomu,  aby vznikl pop. Měl v sobě funk (lock). Tehdy černošská menšina v USA prožívala rasovou segregaci a  náhle jim  někdo dal možnost tančit a projevit se.  Pořad, který tohle proslavil, se jmenoval   &bd quo;Soul train.“  To byla největší zásoba společenských tanců. Představovali nové tance, kapely, zpěváky,  které přišly s něčím novým a přitom tam byly různá interview. Je to takový zábavný pořad, kdy prezentovali tance, mládež se na to dívala, protože se těšili, že se přiučí něco nového, nic nebylo podávané formou lekce, všechno bylo podávané formou party.

Ve stejnou dobu, v New Yorku začala vznikat hiphopová kultura. L.A. představuje  funk a soul. Zatímco hip hopová kultura je z New Yorku. Hip hop je kultura, která vznikla jako reakce mládeže, která nemohla chodit do mist, kde se pohybovala bohatší  vrstva obyvatel NY a všechno si začali vytvářet sami. Tato kultura má  počátek  v Bronxu,  kdy se začaly pořádat akce, kterým se říkalo Jams/block parties. Mládež  nikdo nepoušt l na party,  udělali si  tedy svou party  v parku nebo na hřišti. Toto celé začal  DJ Kool Herc. Proslavil se tím,  že si všiml, že lidé nejvíce tančí na část skladby,  které se říká „the break“. Break je vlastně ta část skladby, kde zpěvák nezpívá a v té chvíli hraje jenom beat a poté  se zpěvák  opět  vrátí do sloky.   Ale neexistovala žádná technika, takže  Kool Herc vzal dva gramofony a rozhodl se pouštět tu část skladby pořád dokola a držet jehlu tam, kde se opakoval beat. Tim se vracíme zase k Jamesi Brownovi, protože  on nejvíce používal breaks a později i samplovaní. Nebýt  pana Browna, tak dnes neni nic z toho čemu říkáme hip hop, nebo street dance. Jeho energie a síla osobnosti, gesta, způsob, jakým  říkal slova a jaká slova používal, ovlivnila celou generaci.

Kool Herc vše  udělal opravdu laicky, selským rozumem a nechtěně vymyslel  DJ-ing.   Úplně první člověk na světě použil  dva gramofony, aby mohl hrát  určitou část  skladby bez přestávky. Koupil dvě stejné  desky a „izoloval“ určitou část  skladby (The Break) a hrál  ji  stále dokola.  Čili měl neskutečnou moc přitáhnout lidi na party, tím začal být hrozně slavný. Na jeho „mejdanech“ se scházeli lidé, protože věděli, že umí udělat s hudbou něco, co do té doby nikdo  neuměl. Lidé chodili do té doby do klubů a někdo pouštěl skladbu tak, že ji položil a představil. Jenže on dokázal pouštět určitou skladbu tak, že se líbila všem.  A tímhle začal tlačit určitý  způsob a styl života a Bronx začal kvést.  V L.A. to byla gheta černošská, tam by se nikdy nedost al běloch. Zatímco New York – hip hop – tam byli všichni, Italové, Hispánci, černoši, Rusové, zkrátka všichni, kdo žili v New Yorku.

Tanečníkům, kteří tančili  na tuto část  hudby, na break, se začalo  říkat  break boys nebo break girls, z tohoto vznikla  zkratka B-Boy a B-Girl. Tento tanec dostal název breaking a je to originalní tanec hip hopové kultury. Ostatnim tancům tehdejší  doby se říkalo  v NY party dances, jako například the rope, paddy duke, freak, smurff atd.

Takže teď máme  gramofony, DJ, a  b-boye.  Break-boy a Break-girl, kluci kteří tančí na break.  Takže originální název  pro  break dancera je B-boy. Break dance přišel až s médii. Dalši element je Mcing/Rap, což je rytmická mluva do rytmu hudby.  Mc dostaval dav  do varu tim, že  ho povzbuzoval k tanci. Čim lepší  MC, tim vydřenější  party/jam. Poslední  část, která se k tomu přidala bylo graffiti. Hip hop je známý čtyřmi elementy, ale je jich vice. Móda,  hledání nové hudby, slang, jsou některé z méně  známých aspektů. To  vše  ovlivnilo mládež. Rozdíl mezi street dancem a hip hopem je v tom, že hip hop je kultura, pokud nebereme v úvahu tanec samotný, kterému  také  říkáme  hip hop dance. Hnutí, způsob života, myšlení, vkus, móda, postoj vůči světu. Kool Herc byl ten, kdo stanovil začátek.  Ale člověk, který dal hip hopu i název se jmenuje Africa Bombata.

Africa Bombata byl jedním z gangsterů  té doby. V New Yorku zuřila gangová válka a Africa Bombata byl hlavou gangu, který se, tuším,  jmenoval Black Spades. Vláda vyhlásila soutěž o esej na téma gangy. On, černoch z ghetta,  tu esej vyhrál. Hlavní cena byla cesta do Afriky.  On chtěl vidět  svou rodnou zemi. Když tam odcestoval, sešel se  s náčelníkem nějakého kmene, který mu dal rady a nějakým způsobem ho změnil.  Africa Bombata se vrátil   zpět, udělal sjezd všech gangů a vyhlásil mír.  Tím, že  Africa Bombata tohle udělal, stanovil náladu a myšlení tehdejší mládeže, protože utnul násilí. Je jasné, že násilí úplně nezmizelo. Bylo dál, ale nebylo tak hrozné. Africa Bombata  byl známý tím, že byl velký humanista, bral si  lidi k sobě, jeho mejdany byly známé tím, že tam byli úplně všichni.  Měl doslova úplné vojsko breakerů,  b-boyů. Scházeli se tam všichni. Měl tam všechny čtyři  nejznámější elementy. Byl tak solidární, že za vydělané  peníze bral malé kluky na jídlo.  Hodně tanečníků, kterým je dnes 40 nebo 50 let si pamatuje, jak je Africa Bombata  bral pokaždé  na hamburgery. Byl to  solidární člověk. Nastavil jednotu kultury. Kool Herc  dělal jen party. Ale Africa Bombata tomu dal myšlenku.  Takže mezi hiphopovou komunitou existuje hláška „Kool Herc   invented, Africa Bombata fathered“ it. Tedy zastřešil tuto kulturu.  Když lidé rapovali,  měli různé říkanky,  třeba …“hip hop šubidoo šap“. Když Africa Bombata seděl s  žurnalistou při  rozhovoru a ten se zeptal, co to vlastně dělají, Bombata řekl tuhle říkanku, která měla třeba dvacet slov. Ale žurnalista  vzal jen první dvě slova.  Takže oni slovo hip hop vymysleli spolu.  Hip hop.  Kuriozita je, že lidé z ulice nevěděli , že dělají hip hop. Řekli si: „Aha, takže my děláme hip hop, jo?“  Přečetli si to až v časopisu. Věděli, že tenhle název jde přes   Bombatu, takže si nikdo na to nedovolil nic říct. Armáda jeho b-boys , to jsou  také tzv.  „Zulu nation“, breakeři.

Originální tanec hip hopové kultury je b-boying.  Ten  tanec patří k té kultuře. Když jde tanečník  na zem, když se dotkne země. Původ je rock, rocking. Někdo říká,  že první b-boy byl James Brown,  starší show Jamese Browna ukazují, že  on také tančil jen na break. Ale ne kvůli tomu, že by si toho byl vědom,  ale ta část ho asi bavila  nejvíce. On byl ten vzor, ovlivňoval lidi. (Dotýkání  se země mohlo zase být ovlivněno stepery a ostatními tanečniky 20. let.)

Pop  vymyslel Boogaloo Sam. On tomu začal říkal elektric boogaloo. Proslavil ten tanec, šel do „Soul train“ a představil ho tam. New York to viděl  a začali tomu říkat electric boogie, což je „zkomolenina“ originálního názvu  electric boogaloo.  Lidé nevěděli, jak tento styl  tančit  správně, pouze to napodobovali, tím zase začali vymýšlet jiné tance. Pokud někdo tančí hip hop, tančí všechny styly té doby, ale do hip hopové hudby… Nejdříve se tance rozvíjely v obrovských skate rings (skate, bounce, rock (švih), roll). Lidé ty styly pletli  do sebe a vznikaly nové styly. I Arnold Schwarzeneger byl motiv pro jeden tanec.  Když někdo pozná všechny tyto styly, zůstane v jeho těle určitá příchuť, která umožňuje  tanečníkovi doslova „plout“ hudbou bez zastaveni (Freestyle).

Hip hop je obrovský mix, ale nemá nic společného se současným  jazzem nebo  baletem. Je to  zábava, oslava narozenin, klub. Lidé se baví, někdo začne napodobovat svou babičku a ostatní se tomu začnou smát. Za týden vymyslí tanec – „budem tančit tu babičku“.

Když vznikl house, v Chicagu a Detroitu se  rozmohl nejvíce. U housu je rozdíl v tom, že spojoval kultury, zatímco hip hop byl  striktně pro gheto, až média ho proslavila vice.

Ale house od začátku neznamenal battle… House je  jen radost, lidé šli na mejdan,  house spojoval. Hip hop začal být hrozně nebezpečný. Byl to styl „pojd proti mě, já tě sundán, já to dělám lépe.“ House dance, který mi vídáme  dnes jako takový,  je podoba z New Yorku. Foot working  je styl, který se vyvíjel v Chicagu, stejně  jako Jacking. Je opravdu  moc podstylů. To, co z náme my, je z |New Yorku, ovlivněné kluby, jako třeba  „Shelter“ nebo „Loft“ atd. Způsob, jak se tam tancovalo, ovlivnil generaci, která učila nás,  třeba mě.

House dance je interpretace tance, který přišel z Chicaga a byl ovlivněn hip hopovou  kulturou a kluby, které existovaly v NY. Je to obrovský „mišmaš“.  V housu vidíte všechno, prvky z baletu, irské kroky, kroky z afriky, je to prostě nejvolnější styl, který je podporovaný láskou k  hudbě.“

2. Pojďme si to shrnout…

„MC/Rapper je ten, kdo drží mikrofon, rap  není tanec, jsou to rýmy  a názory podávané svižnou  formou  se stylem a elegancí, ale správně se říká MC, to je ten, kdo povzbuzuje  dav k tanci frázemi stylu „don´t stop the body rock“ atd.,  zkrátka citoslovci. Když je dobrý MC, úplně tlačí dav. Měli bychom dodat, že v době, kdy se proslavil locking, jeden z tanečníků The Lockers proslavil  mediálně  waacking, což  je tanec z gay clubu, který proslavil heterosexuální muž Shabadoo. Široká veřejnost zná jen čtyři styly:  pop, locking, hip hop a house, ale existuje jich více, jako například Vogue, Waacking/Punking/Krumping atd.
K tomu, abychom si vysvětlili všechny  spojitosti a situce,  bylo by  třeba  mnohem více  času  a materiálů, je toho opravdu vice než  dost. StreetDance/UrbanDances maji bohatou historii a zajímavý  vývoj, takže  se omlouvám, že  některé věci jsou řečené zkráceně.“

3. Jak  jste se dostal k tomuto vzdělání?

„Já už tancuji od malička, k hip hopu jsem se dostal asi už  v 11-ti letech.  Dříve jsem tancoval naše národní tance nebo  Jacksona atd.,  vyrůstal jsem v hudbě.

Narodil jsem se v Arménii, žil jsem tam do 10-ti let, ale moje rodina  se rozhodla, že uteče. Nešťastnou náhodou se má rodina rozdělila  a  já jsem zůstal v ČR s maminou a bratrem.
Vyrůstal  jsem v uprchlickém táboře, kde nás  afričané ze Zairu, Konga atd. inspirovali  svou hudbou a tim, co poslouchali oni.  Takže  už  tam jsem „tak nějak“ měl kontakt s hip hopovou hudbou.
Čím  vice mě  to bavilo, tim více věcí mi zůstávalo v hlavě a   tim vice mi docházelo, co se s čím  spojuje atd.“

4. Tátu jste už neviděl?

„Ne. Viděl jsem ho 3x od té doby. Prostě život nám to víc nedopřál.“

5.  Bolí to, že?

„No, že bych se radoval, to ne.“

10425912_741701555897073_1603974698_o
foto: Filpi Escudine

6. Dáváte tento smutek do svého  tance, vyjadřujete ho hudbou?

„Také. Ale spíše je v mém tanci vášeň a má horká krev  předků, navíc k  tomu máme národní   nástroj  Dhol (buben), který  je nedílnou součástí  naší hudby,  takže  beat jsem měl  v sobě  od mala.

Když to celé začalo, v uprchlickém táboře byla spousta afričanů, rumunů, rusů, ukrajinců, arabů, od každé kultury jsem dostal něco. Pořádali jsme si vlastní večírky, třeba před Vánoci, měli jsme  různá předtančení. Poté, co jsem  dostal azyl  a dostal jsem se do Plzně, potkal jsem svého kamaráda, který mě  navedl na hip hop, přes něj jsem se dostal ke graffiti a přes graffiti k b-boyingu (breaku).“

7. Ale odkud víte celou historii hip hopu?

„Čtu, hledám informace, ani nevím, jak to, že to vím….Chodím na diskuze, nikdy jsem nevěděl, že to všechno budu vědět…

Od 13-ti let  jsem se pohyboval mezi b-boys a writtery, „tak nějak“ jsem   dědil jejich znalosti a vědomosti, časem  jsem se sešel  s vice lidmi a každý  mi předal něco. Bavi mě se vzdělávat v taneční kultuře všeobecně, takže  automaticky vše  zůstává v mé hlavě. Hodně mi pomohl Rabah a Walid, oba z Francie a průkopníci ve své  zemi. Z Č ech mě  dost inspiroval Laydee, který je také  známý  tim, že ví  více než  dost o streetdance. Pomohli mi  Groove Days, které  pořádá  další kamarád –  Mikee, tam jezdi lidé, kteří se rádi podělí o svoje  poznatky  a svou historii. Když Vás něco baví, jde to samo.  Určitě bych zmínil  SDK, bez kterého  by se sem nedostalo tolik informací a legend. Dále mě  inspiroval Shannon Mabra, který  jezdí na „Groove Days“.  A samozřejmě jsou další materiály a informace kolem mě.

Jednoduše něco děláte, dozvídáte se víc a víc a víc, následně  si to celé spojíte.  Nezasloužil jsem si to všechno sám, prostředí mě ovlivnilo. Nikdy jsem si neřekl: „teď budu dělat chytrého, že tomu rozumím.“ Prostě mě to baví  a zůstává mi to v hlavě, za to jsem  vděčný.

Nikdy mi nedošlo třeba to, že když tančím street dance, je to stejné, jako když tančím s mojí mámou na arménských  oslavách.  Neopovážil jsem se to spojovat,  ale je to stejné. Je to folklor, je to jen jiná kultura.

Pro hodně lidí je hip hop i break  hrozný zmatek. Když se to vysvětlí, je to už jednoduché.“

Souhlasím.

8. Co bitvy? Hodně se kolem toho už napsalo a namluvilo. Jakou sehrály úlohu?

„Při  battlech často docházelo ke rvačkám, ale to bylo dříve, v době, kdy se celý tento styl  formoval v NY. To bylo všude, to ano. Ale bylo to před tím, než začaly vznikat organizované soutěže. Většinou to byly párty, nikdo tam  nehlídal, moderátor tam nebyl ani porota. Když jeden neustojí prohru, tak se něco „semele“, stává se to, ale není to pořád.

Kdysi to bylo součástí…., „ježíši“, co to říkám, NE, součástí snad ne.  Stávalo se to.

Velké množství tanečníků bylo z  různých  gangů, takže  se  občas bitkám nezabránilo.  Tohle  nechválí nikdo, ale tak to prostě  bylo v 70. a 80. letech. Jedna z nejznámějších  skupin všech dob „Rock Steady Crew“  z New Yorku přišla o tři členy, protože si s nimi někdo vyřizoval účty, oni sami zažili smutek a frustraci z této ztráty.

Co se týká battlu, ten člověka  motivuje:  když prohraješ, tvoje ego utrpí, čili jdeš domů, trénuješ. Bitky nejsou hezké, k tomu se nedá nic říct. Co se týče Čech, tady je jiná mentalita, zde jsou klidnější  lidé  a tim pádem k bitkám ani moc nedocházelo. Určitě jsou rvačky  pravděpodobnější  u B-boys, než  u Funkerů, nebo těch, kteří  tančí  House. Už dlouho jsem nic takového nezažil, ale bývalo  to, to uznávám. Asi  se tomu  v nekontrolovaném battlu nedá  vyhnout, ale  i bitka se dá  zastavit, jakmile k ní  dojde.“

9. Kdyby se účty vyřídily jen tancem,  byl  by to báječný svět, že?

„Ano.“

10. Je break tanec pro holky nebo kluky?

„Je pro všechny, ale je více známé to, co tančí kluk, lidské oko víc zná tento styl.  Proto i holka u toho občas vypadá jako kluk. Ja si myslím,  že je to tim, ze většinou učí kluci a není tam ženská interpretace tance.

Ženy tančí, ale ta originální generace je v USA a málo  kdy se dostanou do Evropy,  aby tu předávali a sdíleli s námi to, co umí.  Proslavili se kluci, ti cestovali a učili a učí styl, který  tančí oni. Kluci mají v tancí jinou interpretaci i  kroky, jiné provedeni. Je ale vždy krásné vidět ženu, která má tento styl v  sobě.“

10416722_741685665898662_1014582733_n
foto: Filpi Escudine

11. Mám pocit, že holky postrádají v tomto tanci ženskost, nemohu říct, že jsem z toho nadšená.

„To nejste sama. Také nám to vadí. Není tu zastoupena ženskost. Jsou tady výjimky,  ale moc jich není. Ale je to i obráceně, kluci zase u toho vypadají jako stroje, ne jako gentleman, jako muž, zkrátka někdo,   kdo vi, co dělá. Je to tim, že  zmizelo původní  prostředí  těchto tanců, což byl klub, zábava atd. Tam jednoduše  kluk tančil  s holkou, nebyla to soutěž, b-boys šli  na zem, ale jakmile přišel „slaďák“, tak hned věděli,  jak holku vést.“

12. Slyšela jsem názor, že se rodiče  bojí dát děti na hip hop, prý  by začali brát   drogy. Co na to říkáte?

„Říkám, že i v atletice se  dopuje, je to na  jedinci samotném, neříkám, že  se to nemůže stát, ale pokud je taneční škola seriózní,  a to jsou v ČR  všechny, tak se rodiče nemají čeho bát.“

13. Vy také porotujete battly, co se Vám nelíbí?

„Když jdou  lidé  mimo hudbu, když je vystoupení  přetrikované, když tomu chybí tanec jako takový. Nejvíce u mě  rozhoduje hudba, když je někdo mimo rytmus, u mě prohrává. Baví mě originalita.“

14. Být originální není snadné…

„To ne. Zvlášt, když musíte udržet nějaký základ a od něj se odrážet. Dříve byly tanečníci více originální, protože  nebyl youtube atd., vše  bylo více na  fantazii jedince, člověk musel více namáhat svůj mozek, víc přemýšlet.“

15. Slýchám názor, že se dá tančit jenom  pár let a dost. Pak už člověk není  dost mrštný, rychlý, ohebný, hezký atd. Jak to vidíte v hip hopu?

„Jeden z takových guru tehel komunity Mr. Wiggles má 50 let. let a pořád tančí tak, jako málo kdo. Další  taneční mistr Franike Mining (průkopník Lindi Hopu) učil do 93 let. Záleží na tom, jak k tomu tanci přistupujete. Jestli chcete chodit do battlů, musíte na sobě pracovat, jestli Vás  bavi spíše umělecká stránka, musíte  hledat inspiraci a sám sebe. Je to na tanečníkovi samotném, na jeho přístupu. Když budete mít zdravou životosprávu, můžete tančit, do kdy chcete.“

16. Dodržujete životosprávu?

„Já se snažím, jím zeleninu, hodně piji vodu, chutná mi voda z kohoutku.“

17. Co kdyby  všichni  chtěli  být nejlepší a všichni tak zoufale na sobě pracovali a chtěli vyhrávat, je to vůbec reálné?

„To by hodně pozvedli úroveň… Ale já už mám soutěžení „vypnuté“, více mě baví divadlo a tvořivost, pořádám „eventy“ a věnuji  se lektorské  činnosti.  Časem  asi všem dojde, že nejde o výhru,  ale o to, zanechat svou stopu, svůj otisk.
Nicméně  je důležité udržet soutěž, mladí by měli být hladoví po tom, aby překonali tu starší generaci, tím se vývoj  tlačí dopředu.“

18. Kdyby byli všichni dobří a dokonalí tanečníci, uživili by se v ČR  tancem?

„Je to štěstí. Já jsem byl konstruktér/technik, byla to náhoda, nikdy by mě nenapadlo, že bych se živil tancem. Byly jsem sice známý se svou breakovou skupinou, ale ani jsem nesnil, že bych si tím vydělal peníze. Říká se, že nejlepší, co může být, je mít práci a tanec brát jako  relax.“

19. Jednoduše řečeno, když něco děláte  pořád, tak už Vás to ani nebaví, je to pravda?

„Přesně tak. Musíte  to dělat tak, aby Vás to bavilo.“

Atˇ  Vás to stále baví a děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..